S designérkou a kurátorkou, která v současnosti spolupracuje s pražskou galerií VI PER, jsme hovořili o tom, proč architekti podléhají systému maximalizace zisků a vykořisťování přírodních i kulturních zdrojů, a také o možnostech, jak tuto praxi změnit. Zastavili jsme se i u nedávného architektonického bienále v Rotterdamu.
Pro galerii VI PER připravujete výstavu, v níž ukazujete, že architektura je závislá na různých typech vytěžování. Nemáte však na mysli jen těžbu materiálů, ale i energie a obecných hodnot. Co vás k tomuto tématu přivedlo?
Pocházím z Brazílie a na škole jsem četla knihy brazilského teoretika architektury Sérgia Ferra, který přišel s kritikou architektonické praxe v souvislosti se získáváním nadhodnoty z práce. Poukazuje mimo jiné na to, že nástroje a metody, jež v architektuře používáme, včetně designu nebo kreslení, nám umožňují z dané stavby vytěžit co nejvíce nadhodnoty. Když se nad tím zamyslíte, výkres je vlastně to, podle čeho se následně organizuje práce na staveništi. Je to vlastně klasický marxistický přístup, podle něhož se nadhodnota získává z práce. Ovlivnily mě také myšlenky brazilské filosofky Denise Ferreiry da Silvy, a začala jsem se tedy zajímat, jak se ona nadhodnota vytváří a jak se mám postavit k tomu, že vzniká i z mé práce.
Na materiálním základu, díky …
