Malvern 2024, 71 s.
Druhá kniha spisovatele Jiřího Riesslera a ilustrátorky Petry Fraňkové začíná popisem šedivého světa, který podléhá kouzlům a lze z něj sledovat svět lidí. Žijí v něm tři draci a s nimi i jejich matky, lidské ženy, které byly v různých dobách historie obětovány otevírajícím se portálům. Dění v paralelním světě, připomínajícím sen, se vzpírá běžným zákonům existence, ale neustále se vztahuje k nedostupnému skutečnému světu, v němž je možné zažít dosud nepoznané, třeba emoce, bolest, hlad nebo smrt. Jinotajný text je plný podobenství, fantastických stvoření a rozmanitých historických, náboženských a mytologických motivů. Nejde však o fantasy – s žánrovou literaturou má příběh společné jen dílčí prvky. Spíše se jedná o borgesovský (nebo ajvazovský) ponor do alternativní reality, která funguje podle vlastních pravidel a součásti různých prostředí a kultur v ní vstupují do eklektického děje, jenž se snaží ohledávat vlastní limity. Zároveň můžeme příběh chápat jako povedený imaginativní koncept toho, jak by mohla fungovat realita před životem nebo po něm, případně mimo zákony časoprostorového kontinua. Z šedavého nekonečna se dostaneme i do skutečného světa, kde opět vidíme neměnnost a marnost, tentokrát však vztažené k lidskému údělu. Je to totiž překvapivě i próza reflektující současnost. Ta je tu nepřekvapivě nahlížena z titánského hlediska, v němž se počátek civilizace rovná jejímu zániku. Oneiroboros
je neobyčejný literární zjev, který má jedno společné s mytologickým bezčasím: jako by nepocházel z našich končin ani časů.