Kolektiv autorek v publikaci Ženy v architektuře analyzuje postavení architektek v tuzemském prostředí po roce 1945. O tom, že oboru (nejen) u nás dominují muži, se mluví už dlouho, takže závěry knihy nejsou nijak překvapivé. Mohou ale posloužit jako východisko k utváření spravedlivější budoucnosti.
Mnohá média, včetně těch mainstreamových, se už i v Česku snaží šířit povědomí o feminismu a pomáhat ženám v jejich boji za rovnost pozic ve společnosti. Na Radiu Wave byla nedávno k poslechu audioverze knihy Feministkou snadno a rychle (2023) od socioložek Lucie Jarkovské a Kateřiny Liškové neboli Dua docentky. Česká televize zase v sekci iVysilání nabízí ke zhlédnutí minisérii Potížistky, která představuje ženské hrdinky a průkopnice z různých oborů. Zato v oborových komorách, stále vedených převážně staršími muži, nejspíš stále nepochopili, o co jejich kolegyním vlastně jde. Příkladem je situace, kdy se uskupení Architektky snažilo vést s vedením České komory architektů diskusi o genderové otázce a rovných příležitostech, načež představenstvo komory zavedlo novou kategorii v České ceně za architekturu – Cenu Aleny Šrámkové udílenou za projekty, na kterých se zásadním způsobem podílela žena.
Co to vypovídá o kondici tuzemské architektonické scény v době, kdy na vysokých …
