Edice dokumentů Egon Bondy a StB je zatím asi nejrozsáhlejší publikací o spolupracovníkovi někdejší Státní bezpečnosti. O politické policii represivního režimu se z ní mnoho nedozvíme, zato ukazuje mnohé o neschopnosti porozumět literárnímu textu. A také, že proklamovaná demytizace může sklouznout k mytickému myšlení.
Ilustrace Alexey Klyuykov
Před zhruba pětadvaceti lety předal Martin Machovec torzo objeveného estébáckého spisu týkajícího se básníka a filosofa Egona Bondyho historikovi Petru Blažkovi. Očekával, že jej odborně zpracuje. Letos spis vyšel doplněný o řadu zpráv a dokumentů z jiných spisů pod názvem Zbyněk Fišer / Egon Bondy a Státní bezpečnost. Uvádí ho bizarní, bezmála třísetstránkový text Mirka Vodrážky. Je nadepsaný „studie“, ale žánrem udání je tak prorostlý, že bude snad nejlépe číst ho jako jakési soustavné udávání udavače, jako metaudání.
Promarněná šance
Je třeba říct, že Blažkovi s Vodrážkou se podařilo shromáždit doklady, které devastují obraz Egona Bondyho, jak byl v různých prostředích pěstován. Ukazují ho jako velmi výkonného spolupracovníka StB a zručného manipulátora. Interpretace jeho chování se jim ale rozpadá pod rukama ve snaze ho co nejvíce usvědčit z pokleslosti.
Vodrážka příznačně cituje Knížákovu kritiku Bondyho Invalidních sourozenců: „Kdyby …
