„Co je tohle za chlapa?“ ptá se Philippe. „Jemu fakt nedochází, co to znamená! Normálně si z nás dělá prdel!“ Dotyčného sice nejmenuje, je však jasné, o koho jde. Francouzský prezident Macron se podle něj zbláznil. Čerstvě osmapadesátiletý Philippe měl jít za čtyři roky do důchodu, ale poté, co vláda obešla dolní komoru parlamentu a navzdory mohutným protestům prosadila penzijní reformu, reálně hrozí, že bude muset odpracovat dva roky navíc. Premiérku Élisabeth Borne, jejíž kabinet díky devíti hlasům ustál hlasování o důvěře, považuje za loutku Emmanuela Macrona. „Ona se s nikým nebaví, nikoho neposlouchá a řešení nehledá. Její vláda jen nařizuje.“ Tak to ve Francii, takzvané kolébce lidských práv, dopadá, když se někdo opíjí mocí. Premiérka už pojedenácté od začátku svého mandátu v květnu 2022 využila ústavního článku 49.3, podle nějž může být vládní návrh prosazen bez hlasování v Národním shromáždění. Ať se třeba všichni stavějí na hlavu. Zmíněný článek je předpotopní nástroj z počátků Páté republiky (od roku 1958), který prezidentu de Gaullovi umožňoval v době politické nestability uplatňovat právo veta, a je neslučitelný s moderním typem demokracie. Jenže Macron není de Gaulle, jakkoli se všemožně snaží, aby byl jako on. „Jasný příklad napoleonského komplexu,“ hodnotí to Philippe. A přehlíživosti, nabízí se dodat… A tak lidé vyšli do ulic. Začalo to symbolicky na náměstí Svornosti, kde se za Francouzské revoluce stínaly hlavy. Protestovat se bude dál, budou se stavět barikády, třeba i z nevyvezených odpadků. Nové generální stávky hlásí i odborové svazy. Povede to ale k něčemu? V tuto chvíli má reforma zelenou a může vstoupit v platnost od září. „Tohle není demokracie, ale diktatura!“ míní ­Philippe a představuje si, co by asi tak Macronovi řekl Vladimir Putin, pokud by spolu zase mluvili. Nejspíš ať nikomu nedává lekce z lidských práv a udělá si nejprve pořádek ve své zemi. „Stydím se za Francii,“ uzavírá svoji úvahu Philippe.