Obdivuji mladé lidi, fandím jim skoro ve všem a chci se s nimi kamarádit. Z celého srdce nesnáším generační povyšování a snažím se vyhýbat stereotypům a paušalizacím. Musím se ale přiznat, že při četbě některých textů od novinářstva generace Z se čím dál častěji ptám, jestli jí leží na srdci i něco jiného než ona sama. Přesněji,…

V záchvatu systematičnosti jsem se před časem probíral dědovou knihovnou a zapisoval si, které svazky Světové literatury chybějí. Tento znamenitý časopis začal vycházet v roce 1956 v nákladu čtyř tisíc výtisků (už tohle číslo je dnes těžko představitelné) a v šedesátých letech se tisklo až 26 tisíc kusů. Vedle podmanivého výběru překladů děl od spisovatelů z celého…

„Jako za normalizace či v centru Hamásu.“ Tak si prý na FAMU připadá režisér a pedagog Marek Bouda. Projevy solidarity s obyvatelstvem Gazy na půdě pražské filmové akademie leží v žaludku mnoha zasloužilým umělcům. K čemu vedou podobné odsudky studentských propalestinských iniciativ?

Co dělat, když se seznámíte s příjemnými lidmi, kteří vás pustí do svého soukromí, a po určitém čase zjistíte, že vaši hostitelé stojí na opačné straně politicko-ideologické barikády? Povolební příhodu ze severozápadních Čech lze chápat jako případovou studii ukazující cestu k zažehnání kulturních válek.

Solidarita českého vysokoškolského studentsva s obyvatelstvem Gazy vyprovokovala část českých kulturních elit k otevřenému dopisu adresovanému pražské FAMU. Zaměňují v něm odpor ke genocidě za antisemitismus, vlajku Palestiny za vlajku Hamásu a agresivně útočí na studenty i vedení školy.