V září proběhla v Praze i na jiných místech řada akcí, jejichž smyslem bylo především neformální setkání obyvatel na veřejných prostranstvích, ale i v skrytějších částech. Jedním z cílů bylo upozornit na zajímavou městskou architekturu, která je již tradičně v ohrožení. Během festivalu Zažít město jinak mohli obyvatelé Prahy obdivovat karlínský Negrelliho viadukt (výstava Trať galerií), ukryté zahrady a dvorky v centru (sousedská slavnost 9 zahrad), případně občansky aktivní vršovické kavárny (akce Zažít Vršovice jinak).

Působivá zákoutí byla ale jen záminkou, především šlo o zážitek komunikace a pospolitosti v ulicích jindy nepříliš otevřeného města.

Spojení aktivistických snah nejrůznějších občanských sdružení s hudebníky, architekty, designéry nebo výtvarníky přináší především vyhledávanou přiležitost, jak strávit volný čas. Pokud se pořadatelům podaří přilákat i nějakou oblíbenou celebritu nezávislé scény nejlépe (Krištofa Kinteru nebo Vladimíra 518), pak se pravděpodobně zastaví i televizní štáb a událost získá další mediální body. Divadelní performance, tvůrčí dílny, koncerty, přednášky a pokud možno vaření hromadně konzumovaného jídla vytváří osvědčený kolorit podobných akcí, jež přitahují pozornost lidí nejrůznější věkové a sociální skladby. Ale ironie není na místě, osobně mám po mnoha letech pocit, že tohle město je trochu i moje město.

Je zde náplavka na pražském nábřeží, pravidelné cyklojízdy, farmářské trhy. Akce s popiskem „Parkoviště pod viaduktem se změní v přehlídku umění“ má za cíl oživit veřejný život Karlíně. Tvůrčí pekařská dílna nazvaná „Pocta chlebům“ se zase konala v prostoru bývalé koželužny, nyní galerie Školská 28. Je to vlastně idyla, a to navzdory trapné politické, ekonomické a kulturní situaci v hlavním městě, jehož zastupitelé stále nejvýrazněji reprezentují skupinky bývalých veksláků či taxikářů. O to víc překvapí podpora podobných aktivit, byť třeba jen symbolická, od radnic jednotlivých městských částí. Za proměnou jejich přístupu nejspíše stojí úsilí nové generace aktivních účastníků a organizátorů zmíněných pouličních setkání. I na radnicích se evidentně objevili schopní jedinci, kteří naslouchají zájmům veřejnosti.

V současné době vzniká přímo pro potřeby pražského magistrátu koncepce „kreativního vzdělávání – vzdělání pro rozvoj kreativity“, kterou vytváří skupina lidí se zkušenostmi právě s tímto typem projektů. Konečně tak snad mezi nicneříkající fráze věnované kultuře v hlavním městě pronikne opravdu „živá kultura“ a Praha postupně získá přátelštější atmosféru. Tým autorů koncepce nyní hledá způsob, jak aktivně motivovat obyvatele jednotlivých čtvrtí, ulic a domů k zlepšení kvality veřejného prostoru. Masové a obvykle podbízivé oslovování veřejnosti, jak to praktikuje většina radnic, totiž ve skutečnosti k hlubší integraci ani k sousedským setkáním nevede.

Společnost se téměř po čtvrtstoletí vrací k úvahám o sdílení sociálního a městského prostoru, ovšem tentokrát na bázi dobrovolnosti a svobodného rozhodnutí. Začíná vznikat něco, co snad i u nás jednou budeme vnímat jako běžné a normální, něco, co jsme obdivovali v městech sousedních zemí, ale nedoufali, že by se to mohlo uskutečnit i u nás – přirozeně se rozrůstající podhoubí tolerance. To je důležitý impuls pro vznik opravdu tvůrčího přemýšlení, uplatňovaného v ničím neohraničeném prostoru. Ve svém důsledku právě ony na první pohled všední sousedské situace mohou být počátkem pro nově objevené hodnoty spolupráce.

Autor je spolupracovník galerie Tranzitdisplay.