Velkou pozornost vyvolala v arabských médiích skandální slova izraelského ministra financí Becal’ela Smotriče o neexistenci Palestinců, pronesená během konference v Paříži nedlouho poté, co vyzýval k vyhlazení vesnice Huwára na palestinských okupovaných územích. Židovský ultranacionalista Smotrič označil Palestince za „imaginární národ s imaginárními právy na území Izraele, který byl vytvořen za účelem boje se sionistickým hnutím“. Proti Smotričovým výrokům se tvrdě vymezuje redakční komentář z 22. března v panarabském deníku al­-Quds al­-Arabí, nazvaný Vyhlazení Palestinců a přeludy o Velkém Izraeli. V něm redakce poukazuje rovněž na skutečnost, že krajně pravicový politik stál v Paříži během svého proslovu za pultem s vlajkou, již používali ve třicátých a čtyřicátých letech sionističtí militanti ze skupiny Irgun a která znázorňuje Izrael v maximalistických hranicích zahrnujících celé Jordánsko a části dalších zemí. Irgun neblaze proslul zvláště zmasakrováním stovek Palestinců v obci Dajr Jásín či bombovým atentátem na jeruzalémský hotel King David, při němž zahynulo mimo jiné množství britských důstojníků. Podle redaktorů al­-Quds al­-Arabí existuje přímá linka mezi současnou izraelskou „vládou gangsterů“ vedenou Benjaminem Netanjahuem, v níž vedle Smotriče zasedá i otevřený rasista Itamar Ben Gvir, a teroristickými „otci zakladateli“ izraelského státu, jejichž cílem bylo území etnicky vyčistit od původních obyvatel. Zločinnou povahu současné izraelské vlády nemohou zakrýt ani „abrahámovské dohody“ a prohlubování vazeb s Emiráty, Marokem a Súdánem či deklarovaná vůle k normalizaci vztahů se Saúdskou Arábií. Smotričova vyjádření svědčí o tom, že Izrael coby jaderná mocnost představuje vážnou hrozbu nejen pro Palestince, ale pro celý svět, uzavírá text v panarabském listu.

Rusko­-ukrajinský konflikt a jeho možné důsledky patří v dlouhodobém horizontu mezi oblíbené náměty úvah řady arabských komentátorů. Na stránkách listu al­-Ahrám se tématu u příležitosti vydání zprávy Centra pro politická a strategická studia, napojeného na tento slavný egyptský deník, věnoval 20. března Alí Mahmúd v článku nazvaném Nový svět – porodní bolesti. Autor se kloní k myšlence, že válka na Ukrajině není pouhým střetnutím dvou zemí, ale faktickým soubojem o vedoucí roli v novém světě. Pro ten má být charakteristický úpadek americké hegemonie a razantní nástup čínského giganta. Po ukončení brutálního ukrajinského konfliktu dojde ke vzniku dvou velkých mocenských bloků: čínsko­-ruského a americko­-evropského. Toto rozložení sil bude dle autora hrát do karet arabskému světu a představuje pro něj unikátní příležitost. Arabové se díky své geografické poloze, zdrojům i civilizačním kvalitám mohou stát aktivními spolutvůrci nového světového pořádku, v němž dokážou navázat s velmocemi vyrovnanější vztahy – pokud ovšem nabízející se šance nepromarní. Než však dojde ke zformování světa v jeho nové podobě, čekají nás nestabilní léta naplněná destrukcí a krveproléváním, je přesvědčen Alí Mahmúd.

Číňany zaštítěné dohodě mezi Rijádem a Teheránem se na stránkách libanonského deníku an­-Nahár ze 14. března v textu nazvaném Saúdská Arábie a Írán: není brzy na optimismus? věnuje saúdskoarabský publicista Fajsal Abbás. Ten varuje před unáhlenými závěry, neboť obnovení vztahů mezi dvěma blízkovýchodními rivaly je teprve v počátcích. Nelze očekávat, že čtyři dekády íránského podkopávání regionální bezpečnosti skončí přes noc, domnívá se saúdskoarabský autor. Přesto je povinností vedení Saúdské Arábie dát míru šanci, neboť urovnání konfliktu s nepřátelským sousedem by velmi usnadnilo aktuální snahy království o diverzifikaci ekonomiky, rozvoj turismu a celkové otevření se vnějšímu světu. Za pozitivní je třeba považovat vyjádření íránské strany o možném vyřešení vleklého konfliktu v Jemenu, kde Teherán podporuje místní šíitské milice. Abbás velmi oceňuje čínskou inicia­tivu i rychlost její realizace, svědčící o efektivním přístupu Říše středu. Čína v regionu těží ze svého neutrálního postavení a skutečnosti, že netrpí zátěží koloniální minulosti ani přímého vměšování do vnitřních záležitostí lokálních aktérů. Narovnání vztahů se Saúdskou Arábií a Íránem je v ekonomickém zájmu Pekingu, ale zároveň prospěje pověsti Číny coby konstruktivní světové velmoci. Odměřený pohled Američanů na dohodu Abbás odmítá a zdůrazňuje, že z její realizace mohou mít prospěch všichni včetně Spojených států. Přelomová smlouva by se proto měla těšit podpoře celého mezinárodního společenství.