Koncem nultých let byl math rock na vrcholu popularity, koncept komplexních rytmů a stažené, nervní melodiky se ale pomalu vyčerpával. Někteří proto začali zapojovat elektroniku, třeba newyorská skupina Battles, jiní se podobně jako kalifornské duo Hella přiklonili k ujetému humoru. Východisko, s kterým přišli Extra Life na albu Secular Works (2008), však bylo ojedinělé. Kapela newyorského skladatele, zpěváka a kytaristy Charlieho Lookera mezi zkreslené kytary organicky zapracovala prvky středověké hudby.

Vzkříšení muže

Charlie Looker vystudoval kompozici a jazzovou kytaru. Na newyorské scéně působil už od počátku tisíciletí, a to jak v kontextu avant­-progu, tak improvizace a soudobé kompozice. Na prvních řádcích jeho diskografie se skví nahrávka zásadního experimentálního skladatele Alvina Luciera a debut Time of Orchids, další z osobitých, ale nedoceněných kapel z NYC. Lookerovy začátky jsou ovšem spojené především s avantgardní skupinou Zs, jejíž styl na pomezí klasiky, jazzu a rocku se dá snad nejpřesněji nazvat postminimalismus, i když označení „brutal prog“ je také výstižné. Pro Zs jsou charakteristické protichůdné tendence k hypnotickým repeticím i rušivým zlomům, rytmy plné nenápadných odboček a posunů a spojení průzračného zvuku s řezavými disharmoniemi. Ve svém prvním období Zs fungovali jako sexteto se zdvojenými saxofony, kytarami a bicími. O jejich pozici vypovídá třeba pozvání na Ostravské dny 2005, kde kromě vlastních věcí zahráli i kompozici Petra Kotíka psanou přímo pro ně.

Looker zatím do svých skladeb stále více zapojoval vokály. Jeho vývoj od eponymního debutu Zs k počátkům Extra Life charakterizuje postupné osvobozování melodie z pointilistického mustru Zs a stále zřetelnější důraz na emoce. Zároveň ale hudba zůstává komplexní. Některé skladby znějí jako setkání Zs a metalových Tool na středověkém tržišti: zpěv využívá melismata (typicky středověký postup, kdy se slabika zpívá na více not), což spolu s violou dává písni lehkost, která je u hudby vystavěné na netradičních rytmech ojedinělá. Album Secular Works představuje Lookera jako vyzrálou skladatelskou osobnost, zároveň však jde spíš o sbírku jednotlivých skladeb než o ucelenou nahrávku. Navíc se poprvé ocitl v roli hlavního textaře a teprve začínal zpracovávat své životní téma, jímž se staly různé podoby moci.

Lookerovská estetika se plně ustavila na následující desce Made Flesh (2010). Skladby jsou sevřenější, písňovější – a jejich témata nepříjemnější. Souhru kytary a violy, respektive houslí, narušují ječivé klávesy. V této fázi mají Extra Life blízko k vlně bolestného konfesijního art popu Xiu Xiu, Former Ghosts, Parenthetical Girls nebo Jhereka Bi­­schoffa. Důraz na intenzitu přitom hraničí s mánií. Hlavním tématem alba je maskulinita, zejména ta toxická, hypersexuální, misogynní a posedlá mocí. Velkou inspirací prý Lookerovi byl japonský spisovatel Jukio Mišima. Sexuální scény a hédonismus se prolínají s motivy smrti a sebedestrukce: „Ucítíš mé slzy, jak stékají po tvých obřích pětkách / jako červi, kteří se na nás jednou budou hemžit“. Opakuje se i motiv posilování, o kterém se tu mluví perverzně biblickým jazykem. „Tohle jsou Velikonoce mého těla,“ zní ve skladbě Easter. Nabírání svalové hmoty je „vzkříšením“ slabého muže, jenž odvrhl identitu neduživého židovského intelektuála. Zároveň texty popisují lidskou zranitelnost a slabost. „Tělo je opravdové, protože umírá,“ zní v epickém závěru The Body Is True. Dramaturgie druhého alba Extra Life je takřka dokonalá – rozlámané, neurotické skladby jsou dávkovány tak, aby neztrácely na působivosti, a stopáž uzavírá zmíněný kolos, který připomíná, že Looker začínal jako skladatel nové hudby.

V tomto období vzniklo i několik kratších nahrávek. EP Ripped Heart (2011) představuje subtilnější podobu Lookerových neuróz – skladby mají blízko k orchestrálnímu popu, zato surovost textů dosahuje groteskní úrovně. Za zmínku stojí split se skupinou Parenthetical Girls, která vytvořila coververzi Lookerovy psychoanalytické balady Head Shrinker: z úlisných, téměř muzikálových aranží běhá mráz po zádech. A Lookerova verze skladby I Was the Dancer od Parenthetical Girls patří vůbec k nejsilnějším momentům jeho kariéry. Vyprávění tanečnice, jejíž tělo zničilo těhotenství, ve spojení s chladným, přebuzeným beatem vytváří cosi uhrančivě nelidského.

Skutečnost, že se z extrémních témat stal trademark skupiny, ale pro Extra Life začala být přítěží. Asi i proto se deska Dream Seeds (2012) tematicky věnuje dětství a snům. Iracionalita a nevinnost přinášejí určitou úlevu, byť se sny občas mění v noční můry, děti podstupují fyzické tresty a objevuje se i téma potratu… Právě v této době Extra Life fungovali jako plnohodnotná kapela, ačkoli Looker měl i nadále ústřední postavení.

Černé slunce

Záhy po vydání Dream Seeds se Extra Life rozpadli, Looker ovšem už pracoval na jiných projektech. Středověké variace se přesunuly pod hlavičku Seaven Teares, zkreslené kytary do metalového dua Psalm Zero. A dál pokračoval proces zjednodušování. Psalm Zero založil Looker se zpěvákem a kytaristou Andrewem Hockem v době obliby metalu na alternativní scéně. Tento projekt ale nikdy zcela nenaplnil svůj potenciál a jeho přínos pro vývoj Lookera­-skladatele se projevil až později. Oproti tomu Seaven Teares jsou na nahrávkách Power Ballads (2013) a Older Than Love (2020) fascinující. Rázná neofolková kytara, jedovaté klávesy a vokální harmonie se zpěvačkou Amirthou Kidambi patří k vrcholům Lookerovy písňové tvorby.

Nejambicióznějším projektem Charlieho Lookera je nicméně koncepční album Simple Answers (2018), na němž v doprovodu menšího orchestru tematizuje fašistické tendence v současné společnosti. Lookerovo pojetí ovlivnila především teoretička Julia Kristeva, ale také afroamerický stand­-up komik Pat­rice O’Neal. Výsledný orchestrální pop s bicím automatem a inklinacemi k trapu není neproblematický, ale je svébytný a především působivý. Když Looker ve skladbě Black Sun vypjatě deklaruje: „Kámen bude krvácet mojí melodií“, je jeho patos uvěřitelný a právě tak strhující je litanie o loutce strachu v závěrečné písni Puppet.

Druhý život

Před dvěma roky po desetileté pauze neočekávaně vyšlo nové album Extra Life. Deska Secular Works Vol. 2 se v něčem vrací k čistému zvuku debutu, ale roky zkušeností s přístupnější hudbou jsou patrné. Zvuk kapely je robustnější, metalovější a texty jsou psané spíše z pozice kronikáře bojů o moc než jejich účastníka.

Letos se objevila další novinka. Na desce The Sacred Vowel skupina zvolňuje tempo a pracuje s elektronickým sound designem a filmovými smyčci. Looker tu reflektuje postupné opouštění svých mánií a vstup do středního věku. Slova z titulní písně „Můžu jen zpívat“ dobře vystihují dojem z posledních dvou nahrávek. Vnitřních démonů už bylo dost. Že Lookerovi stále nedocházejí nápady, dokazuje skladba Three Worms, která těží z kontrastu mezi projevem provensálského truvéra, hovorovým jazykem a tématem boje se závislostí v doprovodu hudby čerpající z experimentální elektroniky i současné klasiky. Možná nejde o nejsilnější album Extra Life, ale popravdě nevím, které by to mělo být. Každá z jejich nahrávek má unikátní zvuk a i s odstupem má smysl poslouchat je všechny. Projekty, u kterých tohle platí, se dají spočítat na prstech.

Autor je hudební publicista.

Extra Life: The Sacred Vowel. Last Things 2024.