Na chronicky přehlížené vztahy ­hlodavců a hmyzožravců k moři se zaměřují hned dva nové tituly z nabídky nakladatelství Baobab, Amos & Boris (1971, česky 2025) Williama Steiga a Kam zmizelo moře (2015, česky 2024) Tarase a Marjany Prochaskových. Steigovi nakladatelství letos vydalo také dětskou knihu o „hraní si na pizzu“ a jedná se o jeho první publikace v češtině, celosvětově je pak tento americký potomek židovských přistěhovalců ze Lvova a dlouholetý karikaturista The New Yorkeru nejznámější díky filmové adaptaci jeho knihy Shrek! (1990; to zelené slovo mimochodem vychází z jidiš výrazu pro teror či strach). O poznání krotší Amos & Boris pojednává o přátelství mezi myšákem a velrybou. Ukrajinský spisovatel s přírodovědným vzděláním Taras Prochasko je u nás oproti Steigovi poměrně známý i jako autor knih pro dospělé; u nás mu vyšel „karpatský“ román Jinací (2002, česky 2012) nebo výbor kratších próz Jetotak (2010, česky 2021). Kam zmizelo moře je druhý díl tetralogie o třináctičlenné krtčí rodince, kterou vytvořil společně s ilustrátorkou a spisovatelkou Marjanou Prochasko a původně ji vydalo prestižní lvovské Nakladatelství Starého lva, fungující válce navzdory.

Jedno neuvěřitelné setkání

Steigova kniha cílí na poněkud mladší čtenáře než kniha manželů Prochaskových. Obrázky značně převažují nad textem a výsledný příběh nezapře podobu s některou z Ezopových bajek typu O lvu a myši. Maličký tvor se nadchne pro oceán, postaví si loďku, ztroskotá a zachrání ho velryba, které na oplátku slíbí, že jí v případě potřeby také pomůže. Velryba o této nabídce pobaveně pochybuje, pak ale jednou uvízne na břehu Pobřeží slonoviny, a když tu náhodou jde kolem tentýž myšák Amos, přivolá na pomoc dva slony a pomohou velrybě Borisovi zpátky do moře. „Věděli, že se nejspíš už nesetkají. A věděli, že na toho druhého nikdy nezapomenou,“ končí kniha silným oznámením.

Je otázka, jak k hodnocení dětských knih přistupovat (zvláště při zaměření na jejich textovou část, kde se osobně cítím kompetentněji). Není zde prostor pro širší úvahu o antropomorfizaci zvířat z hlediska animal studies, jinak řečeno, skutečné osudy zvířat jsou obvykle mnohem pozoruhodnější než lidské představy o nich. Hranice mezi zemským a mořským ekosystémem by najednou nebyly tak oddělené, kdybychom přibrali do hry tzv. hluboký čas s ohledem na evoluci velryby, původně sudokopytníka blízkého hrochům, který se po dávném přesunu z moře na souš adaptoval zpátky na vodní prostředí. V případě myšovitých hlodavců by se zase dala revidovat jejich role v dějinách lidského námořnictví, v jejichž rámci bývají stigmatizováni jako škůdci zásob i vybavení lodí či přenašeči nemocí, ohrožující navíc nepůvodní ekosystémy, do nichž byli lidmi zavlečeni (třebaže mnohem větší škody v tomto směru napáchaly privilegovanější kočky).

Můžeme alespoň poukázat na některé nekonzistence v textu samotném: když už tedy přistoupíme na to, že se myšák ze dne na den stane stavitelem lodi a zachrání ho velryba, myšák prosí, ať ho vezme domů – nikoliv na Pobřeží slonoviny, kam měla namířeno na velrybí sjezd. Velryba souhlasí, přesto se Amos po letech prochází právě v této zemi. S ohledem na týdenní plavbu na velrybím hřbetu jsme též informováni, že myšákovi chyběla „jenom sladká voda“, žízní však z neznámého důvodu nezemře. Podrobně je nám popsána výbava lodi, která dál nehraje žádnou roli; u myši s velrybou je rovněž vyzdvihnuta jejich přináležitost k savcům, nadřazeným autorem nad jiné druhy zvířat. A v podobných výtkách by se dalo pokračovat, na druhou stranu jsou možná poněkud hnidopišské a o působivosti knihy beztak ve finále rozhodne cílová skupina – děti.

Ukradený obraz

Kniha Kam zmizelo moře se paradoxně odehrává v Bukovém lese, jehož zvířecí obyvatelstvo nemá o moři ani potuchy, a kdo neví o předchozím dílu Odkud se bere sníh, může být překvapen, že většina krtčí rodiny odjede hned v úvodu na prázdniny na dalekou Vinici a už o ní skoro neuslyšíme. Doma zůstanou jen Vrtěnka, Tlapka a zaječice Martina, jejichž letní epizody tvoří jádro knihy. Jediný, kdo kdy došel k moři, je provozovatel kavárny Pod Dubem přezdívaný Ježour, jehož fascinaci mořem stvrzuje i obraz zděděný po předcích, který je chloubou kavárenského interiéru. „Pod tím obrazem jsem se narodil a pod ním taky umřu…“ vysvětluje například sběrateli obrazů Hranostajovi, proč mu danou malbu neprodá.

Poněkud nahodilá, upovídanější dobrodružství – v nichž nechybějí ani veverky, bobřík Hoblinka nebo gang divočáků z druhé strany řeky – se postupně koncentrují k vidině koncertu věhlasné zpěvačky Michelle Sametové právě v Ježourově kavárně. Při charakteristice zpěvačky probleskují i pasáže jak z Čechova. Na jednu stranu si libuje v tom být středem pozornosti, užívá si „život celebrity“, chodí spát nad ránem, vstává pozdě, díky neustálým cestám poznává zajímavá zvířata, dokonce ji portrétují nejslavnější malíři a slavíci napodobují její písně, přesto se často cítí osaměle a nepřipadá si šťastná.

Během noci, kdy se koná Michellin koncert, obraz moře zmizí. Krtčata se zaječicí se zhlédnou v odkazu jim známého Sherlocka Holmese a kniha se žánrově změní v detektivku. Vizuál­ně zaujme mapa celého kraje, vytvořená za účelem vyšetřování. Dojde k vytipování hlavních podezřelých, k jejich sledování a postupně i k rozkrývání jejich alibi; kupodivu divočáci ani Hranostaj to nebyli… Kam tedy zmizelo moře? To se dozví vzdálená krtčí rodinka díky dopisu, který jí improvizovaná detektivní kancelář v závěru knihy pošle, vy ostatní si zajděte pro odpověď do knihkupectví. A když vás svět Bukového lesa chytne, třeba se v příštích letech dočkáte i překladu dalších dvou pokračování Jak zrozumity kozu (Jak porozumět koze, 2016) a Žyttja i snih (Život a sníh, 2017).

Skutečný krtek je velmi samotářské zvíře, žijící především v podzemní tmě – střídající čtyřhodinové cykly spánku a bdělosti –, v lidské ikonografii měl pak dlouho pověst jednoho z nejošklivějších tvorů, vyznačujícího se notnou krutostí. Jak popsal Jan Lukavec v textu „Neobyčejně zuřivý, krvežíznivý, ukrutný a protivný? Kulturní dějiny krtka“ pro revue Prostor, pozitivnější konotace ho provázely jen vzácně, například v mýtu C. S. Lewise o stvoření světa nebo když svým krtincem přispěl k pádu Viléma III. Oranžského. Vést se mu začalo právě až v dětských knihách, když se nejen v animovaných filmech Zdeňka Milera spřátelil se zvířátky typu žába nebo myš, která ve skutečnosti loví. Fanouškům českého krtečka tak může tetralogie manželů Prochaskových nabídnout nové, méně známé představy o krtkocentrickém lese, v němž dokonce táta krtek pracuje jako reportér Lesních novin.

Autor je komparatista.