Co mají společného koně a vznik filmu? Více, než tuší většina lidí, která za počátek kinematografie považuje první veřejnou projekci bratří Lumièrů v roce 1895. Téměř dvacet let před ní uvedl do pohybu fotografie koňského cvalu Eadweard Muybridge. Této historicky první animaci (nebo, viděno dnešní optikou, GIFu) předcházela debata o tom, jestli se kůň při cvalu úplně odlepí od země, a pokud ano, v které fázi jeho pohybu k tomu dochází. Dnes banálně znějící problém byl ve své době, tedy v druhé polovině 19. století, široce diskutovaným tématem, nad nímž si lámali hlavu umělci, přírodovědci i dostihoví trenéři.

V celých dosavadních dějinách umění byli koně při běhu zachycováni v jakémsi zvláštním, protaženém skoku – od asyrských nástěnných maleb přes tapiserii z Bayeux až po slavné Géricaultovo plátno Epsomské derby (1821). Skutečnou pozici kopyt, respektive povahu koňského cvalu, pomohla odhalit až fotografie. Zachytit rychle se pohybující objekt touto metodou, tehdy ještě zdlouhavou a složitou, byl ovšem náročný úkol, který díky své vynalézavosti úspěšně vyřešil teprve Muybridge.

Portrét v sépii

Neobyčejnému životu původem anglického fotografa se věnuje nový komiks Ve zlomku vteřiny (Pour une fraction de seconde, 2024) kanadského kreslíře Guye Delislea, který v češtině letos vydalo nakladatelství Centrala. Prostřednictvím typicky úsporné, maximálně výstižné kresby v zašle působících sépiových odstínech a s využitím řady archivních fotek i dalších materiálů Delisle vytvořil působivý portrét doby, ve kterém se mihne řada významných osobností z oblasti umění, vědy i společenského života z obou stran Atlantiku.

Eadweard Muybridge se narodil v Anglii v roce 1830. Ve dvaceti letech emigroval do Spojených států, kde nejprve v New Yorku a poté v Los Angeles zkoušel prorazit jako knihkupec. Nepříliš vzkvétající podnikání ho po pár letech přimělo vrátit se do vlasti, cestou ale utrpěl při havárii dostavníku závažné poranění hlavy. Během zotavování se pak v rodné Anglii začal věnovat tehdy stále ještě nové fotografické disciplíně a přicházet s vlastními patenty urychlujícími proces pořizování snímku.

Po návratu do Ameriky se Muybridge se svým pojízdným fotoateliérem nejprve věnoval zachycování přírodních scenerií a brzy se z něj stal uznávaný krajinář s komerčně úspěšnými sériemi krás Yosemitského národního parku, pobřežních majáků, panoramat San Franciska nebo Aljašky, tehdy čerstvě odkoupené od Ruska. V San Francisku pak Muybridge oslovil Leland Stanford, bývalý guvernér Kalifornie a ve své době nejbohatší muž Spojených států, který stál mimo jiné za stavbou první transkontinentální železnice, se zakázkou nafocení jeho přepychového viktoriánského sídla.

Zmrazená sekvence

Fotografování interiérů byla pro Muybridge poměrně fádní práce, otevřela mu však dveře k mnohem větší výzvě. Stanford byl velkým milovníkem koní a vlastnil rozlehlé stáje na ranči v Palo Alto. Ve snaze co nejvíce zdokonalit jezdeckou techniku svých dostihových plnokrevníků a zároveň zasáhnout do dobové debaty o kopytech ve vzduchu tak Muy­bridge pověřil do té doby nemyslitelným úkolem – vyfotit pohyb cválajícího koně.

První Muybridgeovy pokusy příliš přesvěd­čivé nebyly, a tak od úkolu načas upustil. Me­­zitím se v jeho životě semlelo něco, co mohlo mít fatální vliv na jeho další kariéru, a dost možná i na budoucnost filmu. Muy­bridge se dozvěděl o nevěře své mladé manželky a v návalu hněvu zastřelil jejího milence. Samotnou střelbu Delisle v jinak poklidně plynoucím tempu vyprávění proměňuje v akční sekvenci zmrazenou v čase, jež připomíná známou scénu z filmu Matrix, natočenou technikou zvanou bullet time – tedy přesně tou, pro niž byla Muybridgeova patentovaná fotografická metoda inspirací.

Po vraždě následoval dlouhý soudní proces, ve kterém byl Muybridge nakonec zproštěn viny, jednak díky špičkovému obhájci, kterého najal Stanford, jednak díky sympatiím výlučně mužské poroty. Z případu vyšel očištěn, jeho žena ale zanedlouho umírá na tyfus a jejich malého syna zaneprázdněný Muy­bridge odkládá do sirotčince a navštěvuje ho jen zřídka, až s ním ztratí kontakt docela.

Zato se věnuje práci. Na Stanfordově ranči vybuduje speciální konstrukci s dvanácti fotoaparáty opatřenými speciální závěrkou (vlastní patent), které všechny postupně v rychlém sledu spouští kůň při průběhu dráhou. Po řadě pokusů je nakonec Muybridge úspěšný a podaří se mu jako prvnímu vyfotografovat cválajícího koně ve vzduchu. Jeho cesta k tomu, co dnes bývá považováno za vůbec první film, však teprve začíná.

Mistři oklik

Důkaz zachycený na fotografiích má enormní ohlas a zpráva o koni v letu oběhne celý svět. Ve Francii způsobí pozdvižení a přehodnocení dosavadního pojetí zachycování koní u řady slavných malířů, v čele s Edgarem Degasem nebo Ernestem Meissonierem, který v té době zrovna pracuje na portrétu Lelanda Stanforda. Muybridge mezitím pořádá úspěšné přednáškové turné po Státech a pro lepší prezentaci svých fotek v pohybu vynalézá zoopraxiskop, speciální promítačku, jež je jedním z předchůdců filmového projektoru. Přestože byly pohyblivé obrázky v mechanických hračkách, jako je zoetrop, v té době už známou věcí, Muybridge byl první, kdo po­­užil sekvenci skutečných fotek, a vytvořil tak dokonalou iluzi reálného světa. Jeho vynález pak posloužil jako předloha a inspirace dalším pionýrům filmového média, od kinetoskopu Thomase Edisona až ke kinematografu bratří Lumièrů. A všem z nich se dostalo pozornosti také v Delislově komiksu.

Muybridge se zatím dále věnoval zachycování dalších zvířecích i lidských modelů v pohybu a na Pensylvánské univerzitě vytvořil kolosální kolekci fotosérií Animal Locomotion, která se dodnes využívá jako jeden z kanonických zdrojů při výuce animace. Díky tomu se s fotosériemi v roce 1987 setkal také tehdejší student animace Guy Delisle. Ten se komiksovému publiku poprvé představil na přelomu tisíciletí svými kreslenými reportážemi z cest, které absolvoval jako supervizor v animátorských studiích v Číně a Severní Koreji. Ve své nejnovější knize představuje své komiksové vypravěčství ve vrcholné formě a zároveň vytváří kreslený pomník jednomu z méně známých průkopníků kinematografie a animace, která ho ke komiksu kdysi oklikou přivedla – oklikou v něčem připomínající Muybridgeovu cestu k zastavení okamžiku a jeho opětovnému rozhýbání.

Autor je kulturní publicista.