Když jsem se marně snažil přijít na to, jakým způsobem začít editorial čísla věnovaného myšlení Michela Foucaulta, který by se právě v těchto dnech dožil sta let, vzpomněl jsem si, jak se v úvodu své nástupní přednášky na Collège de France v prosinci 1970 přiznává k podle všeho široce rozšířené touze „nemuset začínat“. „Přál…

Editorial, který právě začínáte číst, vznikal – jak už to bývá – těsně před uzávěrkou za vzrůstajícího napětí jeho autorky i dalšího členstva redakce, jež ho očekávalo o několik hodin dříve. Tentokrát mě od včasného odevzdání textu zdržovaly nejen další povinnosti a obvyklé prokrastinační aktivity, ale také nutkavá potřeba sledovat české liberální „elity“…

Tvorba Christophera Nolana pro mě byla vždy důležitá. Když jsem se okolo osmnácti let začal hlouběji zajímat o film, jeho Memento bylo jedním z těch silných prožitků ukazujících, čeho je kinematografie schopná. Vypravěčský labyrint o hrdinovi se ztrátou krátkodobé paměti, který ubíhá zároveň kupředu i pozpátku a nutí publikum spolu s protagonistou neustále redefinovat právě viděné,…

„Spisovatelé tvoří národní literatury, zatímco překladatelé vytvářejí literaturu světovou,“ řekl začátkem tisíciletí portugalský nobelista José Saramago. Zní to vznosně, ale zároveň jsou dnes literární překladatelky a překladatelé pod čím dál větším tlakem, a v Česku obzvlášť. Jde o práci, kterou se takřka nedá uživit, a čím dál častěji slýcháme, že ji stejně převezme generativní umělá…

„Ty nejhorší knihy jsou často nejdůležitěj­ší, protože jsou to obvykle ty, které se čtou v dětství a mládí,“ konstatuje výstižně George Orwell v eseji Týdeníky pro kluky. V pomyslné knihovně oněch nejdůležitějších a zároveň nejhorších knih měla po celé generace vyhrazeno speciální místo dobrodružná literatura, které se věnujeme v aktuál­ním čísle. Nepřehlížíme přitom skutečnost, že současné…