V Ráně (2021, česky 2023; viz A2 č. 3/2024), prvním dílu autofikční trilogie básnířky a prozaičky Oksany Vasjakinové, čteme o autorčině cestě Sibiří s matčiným popelem, o vzpomínkách na rodiče, ale také o její sexualitě. Tato témata se vracejí i v druhé části Step (Stěp, 2022), jen v jiné formě i intenzitě. Svou sexuální orientaci už autorka nekomentuje, dozvídáme se o ní pouze skrze střídající se přítelkyně, které hrdinku doprovázejí jednotlivými událostmi. Step je oproti Ráně o poznání tíživější text: tentokrát se vypráví o smrti autorčina otce na AIDS. A právě za ním se vypravěčka na počátku knihy vydává ve snaze obnovit jejich vztah. Putování bezútěšnou stepí v otcově kamionu je metaforou nekončící cesty za poznáním sebe samé i pravdy o svém otci. Nahlížíme tak do intimního světa členů rodiny, z jejichž příběhů Vasjakinová utváří mozaiku složenou ze střípků nejrůznějších barev a velikostí. Kromě motivu cesty je spojuje především neutuchající pocit studu. Na každém kroku bezútěšnou krajinou i na každé stránce knihypřitom čeká smrt, ať už v podobě dusivé vzpomínky, nebo pustiny, která číhá na svou kořist.

Step tě sní

Autorka přiznává inspiraci Čechovovou Stepí (1888, česky 1948) a svým textem vzdává hold ruské krajině, jak ji slavný…