Její pohyby jsou hranaté, trhavé, ale takovým způsobem, že „by nemusely být“, jsou nepatřičné jakoby těsně. Často na sebe sahá. Bicí připomínají bušení krve ve spáncích, zesílený tep, který nikdy nevynechá.
„Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec,“ píše ve slavné básni Vítězslav Nezval. Jeho generační druh Jaroslav Seifert v neméně slavných verších říká: „Každého dne se něco končí, / něco překrásného se končí. (…) Každého dne se něco počíná / něco překrásného se počíná.“ Začátek a konec patří k podstatě bytí a světa…
Bratislavský knižní festival BRaK to měl letos nahnuté. Slovenští politici v rámci umlčování kultury zkusili rozvrátit fungující a zaběhnuté kulturní akce; vcelku jim bylo jedno, že mnohé z nich za sebou mají často více než deset let fungování. Rada Fondu na podporu umenia, vedená Matúšem Oľhou, nominantem ministryně kultury Martiny Šimkovičové, na jaře…
Čtu s tužkou. Vždycky mám nějaký špaček ve vnitřní kapse tašky, ledvinky, batohu. Podtrhávám si jednotlivá slova, sousloví, celé věty, svislou čárou po straně si vyznačuju delší pasáže – lépe se mi tak přečtené vrývá do paměti a mám k čemu se i po letech vracet, z čeho rekonstruovat pozapomenutý celek. Ale rozčiluje mě, když…
Přestal jsem chodit do svého oblíbeného record storu. Ne snad proto, že by omezili nabídku. Naopak: desek prodávají mnohem víc, protože kromě klasického antikvárního sortimentu vám na vyžádání seženou i to, co nemají na skladě, a to ve fungl nové kvalitě. Jenomže právě to mě nebaví. Zatímco dřív jsem se s napětím propátrával…