Zasviněné terárko
Už skoro rok žiju v domě sám. Je to vidět. Myslím, že na konci minulého roku, když se blížily Vánoce a já se přiměl k trochu většímu úklidu, nic zvláštního v domě vidět nebylo. Obyčejný, snad trochu větší nepořádek, který bylo možné, ovšem nijak snadné, uklidit. Ale na začátku jara jsem si všiml –…
B: Vladimír Burda
„Byl úžasně nadaný básník, psal nádherné věci a byl taky dobrý novinář. Jak jsem říkal, Vláďa byl alkoholik kvartální. To znamená, že když to na něj sedlo a začal, úplně se ponořil do pražského podsvětí a chlastal s neuvěřitelnými týpky, dneska by to šlo srovnat s takovými houmlesáky z nádraží. To ho drželo čtrnáct dnů, tři…
Skrytá část ledovce
Má 1736 stran a prohne se pod ní leckterá nekvalitní polička. „Pomník velkého ega!“ mohli by zvolat mnozí Vachkovi odpůrci. Karel Vachek, jako každý radikální umělec, jich měl víc než dost. Přitom sama tato kniha, nazvaná prostě Vachek, je svědectvím o jeho otevřenosti. V závěru publikace, v malé fotoreportáži z Vachkova pohřbu, vidíme shromáždění jeho…
O flák syrovější
A pak je tady poezie, která se vboří do světa plnou vahou, bez nároku na krásu (takzvanou), libost (takzvanou), obrazivost (takzvanou), přijatelnost, pojatelnost, distingovanost, poetičnost a kdovíco ještě. Místo toho se tato poezie chce „vyválet“ sama v sobě, ve svých možnostech i nemožnostech, v možnostech i nemožnostech poezie i jazyka. A přitom z toho nedělat vědu. „Život je surový…
Centrum
„Dobře se cítím jen na okraji nebo v houští,“ přečtu si u Claudie Hunzingerové na straně třicet devět jejího románu Pes u mého stolu a přesně vím, co tím myslí. Mně se při těch slovech pronesených odkudsi z Vogéz, kde autorka žije, okamžitě vybaví má ranní procházka se psem, která vede po periferii velkého města…
