Po smrti Věry Linhartové na konci letošního června si ji kulturní veřejnost připomínala především jako výraznou autorku experimentálních textů, které vstoupily do dějin české literatury. Samotná spisovatelka si nicméně od místního literárního provozu udržovala odstup, který nebyl dán jen zdravotními důvody a vzdáleností mezi Českem a Francií, kde žila. Jak mi potvrdil…

Je léto a já jezdím na kole po širokých ulicích. Mám přitom téměř dětský pocit, a tak třeba když přejedu přes řeku na pravý břeh a pokračuju podél ní po cyklostezce směrem do města, pustím se na chvíli řídítek. S rukama za zády pak balancuju na svém křivém kole, které se věčně stáčí doleva.…

Věrní čtenáři Jamese Ellroye si už navykli, že každý další autorův román může snadno odstartovat nové kolo nelítostných polemik a neutuchajících diskusí. U „Jeho neonoirové eminence“ (jak píše New Yorker), která svým celoživotním dílem, jež aktuálně čítá osmnáct románů, prostředkuje alternativní, přízračně špinavé, chvílemi až konspirační kontrahistorie Spojených států amerických a nikdy neváhá…

V sedmdesátých letech prvního století našeho letopočtu Titus Flavius Josephus ben Matthias, potomek kněží jeruzalémského chrámu i pa­novnických rodů Judeje, v Římě dokončil soubor sedmi knih, které v latinském světě prosluly pod názvem De bello iudaico, tedy O válce židovské. Pojednal v nich o židovském povstání proti římské vládě, které vyvrcholilo dobytím Jeruzaléma římskými vojevůdci Vespasianem a Titem,…