V domácí divadelní tvorbě se stále častěji objevují antické reminiscence: vznikají aktuální adaptace mýtů, nové texty inspirované starověkými látkami či projekty různým způsobem odkazující ke světu archetypální danosti. Novinkou při těchto návratech k dávnému bájesloví není ani akcentování genderové identity či queer perspektivy. Už delší dobu se hovoří o LGBTQ+ tématech v klasické mytologii; ostatně androgynní, homosexuální nebo bisexuální znaky vykazuje řada postav řeckého pantheonu. Queer estetika se tak v tuzemském divadle v kombinaci s antikou objevuje čím dál častěji.

Na tuto linii nyní navazuje platforma Pink­bus „scénickou meditací“ Fallen Olymp. Projekt vedený vynikajícím choreografem a tanečníkem Martinem Talagou posouvá jeho původní taneční aktivity k performativnímu umění a mezižánrovým přesahům. Talaga propojuje pohyb, obraz a slovo, přičemž je zřetelné, že kromě režiséra za podobu inscenace ručí i ostatní tvůrci, kteří do ní vnášejí své specifické dovednosti i aktuálnost postavenou právě na jinakosti a záměnách genderu.

Hledání queer perspektivy

Spolu s dlouhodobou fascinací tělem, jeho fyzickou krásou a dovednostmi, provázejí tvorbu Martina Talagy i odkazy k antice. Starořecký ideál kalokagathie, neboli harmonie duše a těla, se odráží v několika jeho sólových i skupinových produkcích. Tentokrát se ovšem spolu s dramaturgem Tomášem Procházkou rozhodl kombinovat antickou inspiraci s queer estetikou, které se…