close search

Projevy nejsou realita

ultimátum

Za marnost a smutek, které nás stále častěji přepadají při pohledu na postup klimatické krize, mohou i novináři. Nikoliv snad jednotlivci (ti mají často upřímnou snahu informovat), ale zastaralé a schematické metody jejich práce. Média si nepříjemně často všímají jen událostí a jevů, které už někdo onálepkoval jako součást „debaty o klimatu“. Zapomínají přitom na základní principy svého oboru – tedy potřebu zkoumat své okolí a reportovat, jak se věci skutečně mají „v terénu“. Typickým příkladem bylo pokrytí letošní listopadové Konference OSN o změně klimatu (COP30) v brazilském Belému. Každoroční klimatické summity jsou jistě důležité události, které si zaslouží zevrubnou novinářskou pozornost, potíž je ale v tom, že na jiná ekologická témata a události se pak nedostane.

Konference je pro žurnalisty ideálním polotovarem pro tvorbu obsahu. Je připravená na jejich účast, produkuje nespočet tiskových zpráv, prohlášení a projevů i diplomatických dramat v pozdních nočních hodinách. A jako vždy skončí nicneříkající nezávaznou dohodou, kterou je možné zevrubně analyzovat a komentovat. Jde zkrátka o zhmotnění „debaty o klimatu“. Jenže debata a realita jsou dvě různé věci.

Pátrání po tom, co se v oblasti boje s klimatickou změnou skutečně děje, je těžká a nevděčná práce. A když hrstka klimatických reportérů tráví čas přepisováním toho, co…

Článek je přístupný předplatitelům*kám.


Pro pokračování se přihlaste.

Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2
(nejprve je potřeba se registrovat).

Prohlédněte si naše
možnosti předplatného.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image