Co mají společného hospodské tanečky s mumiemi a zkazky o neprůstřelných žoldácích? Ať už je řeč o tragicky zamilovaných zmrtvýchvstalých, nebo o zdánlivě nezranitelných živáčcích, v pozadí najdeme takzvané fexty – nerozložené nebožtíky, případně nemrtvé, o nichž si lidé vyprávějí nejpozději od třicetileté války.
Ti, kdo nevyrůstali v určitých českých regionech, o fextech neboli zmrzlících, nezmarech či zmražencích dost možná nikdy neslyšeli. Je to s podivem, poněvadž jejich inkarnace v Erbenových Svatebních košilích (1853) nebo v Olbrachtově Nikolu Šuhaji loupežníkovi (1933) známe všichni. Pokud vám archetypální spojitost mezi těmito dvěma díly uniká, nic si z toho nedělejte. Stejně jako většina mytologických bytostí i fexti za sebou mají dlouhou historii sémantického větvení a jejich různorodé diskursivní obrazy se mnohdy vyvíjely nezávisle na sobě. Kde se u nás ale vzali?
Fest kugelfest
Přestože dostupné zdroje pokládají fexty za celoevropský fenomén, přičemž vypichují především Německo a Švédsko, konkrétní zmínky o takto pojmenovaných revenantech z (nezahnívajícího) masa a (chrastících) kostí aby jeden pohledal. Pravděpodobné se zdá, že české fexty inspirovala germánská mytologie, podobně jako Erbenovy Svatební košile vycházejí z Lenory (1774, česky 1806) preromantika Gottfrieda Augusta Bürgera, a že tuzemští fexti přímo navazují na bájné bytosti, jakou je německý Wiedergänger či Nachzehrer, případně severský draug či haugbúi. Žádné z těchto pojmenování ovšem neobjasňuje, jak se do českého jazyka dostal cize znějící výraz fext. Časopis Naše řeč uvádí ještě varianty fex, fekst, fajks, feks a fest, patrně odkazující k německému (wund)fest ve významu nezranitelný, ale už nevysvětluje,…Článek je přístupný předplatitelům*kám.