Vždycky stál tak trochu stranou. Přitom v tuzemské komiksové produkci takřka nemá srovnání. V Česku žijící a tvořící slovenský kreslíř Branko Jelinek své obsáhlé, vypravěčsky i graficky propracované komiksy o Oskaru Edovi vydává jednou za dekádu. Po trilogii Oskar Ed, dokončené roku 2005, a knize Oskar Ed: Můj největší sen z roku 2016 vyšel loni další opus, nazvaný Oskar Ed: Můj nejlepší přítel. Opět jde o surreálnou a poněkud paranoidní cestu myslí ústředního protagonisty s obličejem redukovaným na kreslířské minimum, opět platí, že promyšleně vystavěný a nesnadno interpretovatelný příběh je zároveň psychologickou studií traumat a samoty.

Hračky a obludná hmota

Protagonista černobílých komiksů s oválným obličejem, na němž chybí nos i řada dalších detailů, vždy sloužil spíše jako nějaká projekční plocha. Předchozí knihy hodně vycházely z hrdinových dětských chmur a nočních můr. První příběh začínal scénami, kdy malý Oskar diskutoval s obživlými hračkami, a čtenář byl ponechán nejistotě, zda tyto, ve výsledku spíše trýznivé výjevy poukazují na paranormální jevy, nebo se odehrávají jen v chlapcově hlavě. Také v Mém největším snu hrají podstatnou úlohu hračky. Prolog, zprvu se tvářící jako válečné drama, nakonec vyústí v přehlídku plastových vojáčků na zadním sedadle auta, jímž malý Oskar jede s rodiči na velmi svéráznou dovolenou.

V novince…