Od vydání životopisu Zdeňka Nejedlého od historika Jiřího Křesťana v roce 2013 můžeme v tuzemské historiografii pozorovat vzestup politických biografií osobností spojených se státním socialismem. Pokud jde o československé prezidenty, s dosud nejkomplexnějším dílem přišel v roce 2017 historik Michal Macháček, který se zaměřil na Gustáva Husáka. Osudy Antonína Zápotockého byly tendenčně, nicméně s historicky podloženou faktografií zpracovány v biografii Ludmily Šumberové z roku 1984. Po listopadu 1989 se k Zápotockému přistupovalo s opačným znaménkem. Jako bezskrupulózního cynika moci ho v kolektivní biografii československých prezidentů Takoví nám vládli (2003) vykreslil historik Jiří Pernes. Nelichotivý profil Gottwaldova nástupce jako výrazného strůjce politických represí, snažícího se ve strachu ze Stalina plnit moskevské příkazy, přinesli v knize Gottwaldovi muži (2004) historik Karel Kaplan a publicista Pavel Kosatík. V pozdější době ožily spory o Zápotockého v různicích týkajících se jeho pomníku ve středočeských Zákolanech, který byl dlouho stranou veřejného zájmu, a proto zůstal v postkomunistických letech zachován. Nejnovějším příspěvkem je kniha Michala Stehlíka s podtitulem Příliš mnoho životů. Že je o zpracování životní dráhy druhého poúnorového prezidenta zájem i v mladší části historické obce, potvrzuje mimo jiné skutečnost, že Stehlík při líčení politického zrání svého aktéra vycházel z bakalářské práce Martina Jelínka z roku 2019, která je věnována především…