Ten příběh se v soupisech exempel obvykle jmenuje „O cudné císařovně“ a ve vrcholném a pozdním středověku je k nalezení ve Španělsku, ve Francii i v Čechách (a leckde jinde). Hlavní roli v něm hraje římská vládkyně, která se svým manželem císařem žije ve „spravedlivém“ a „pořádném“ manželství. Tak jejich spolužití označují staročeské Olomoucké povídky. Ti dva se navzájem uznávají. Nesouloží spolu, nemají děti. O světě a jeho budoucnosti si oba myslí své.

Jednoho dne se císař vydal na zbožnou pouť. Manželce předtím předal vládu a s ní i svého bratra, dosud „jinoši mladého“, jak se píše v těch povídkách. Takového maturanta. Jinoch hned po císařově odjezdu pocítil ke své švagrové silnou sexuální náklonnost. Když už jeho loudění nebylo k vydržení, žena mu slíbila, že mu bude po vůli v jedné věži. On do té věže celý nadržený vběhl – a ona zamkla dveře zvenčí. Pak zařídila, aby bylo mládenci do věže dodáváno po provaze jídlo i pití, a pustila se do pokojného vládnutí. Jakmile do Říma došla zpráva o císařově návratu, císařovna švagra bez prodlení propustila z věže.

V tu chvíli se příběh láme. Jinoch se na svobodě převlékl do roztrhaných šatů a neoholený a bledý se vydal naproti císaři, před nímž jeho manželku…