Současné Portugalsko a zejména metropole Lisabon již několik let těží z kulturní diverzity, kterou zajišťují umělkyně a umělci pocházející zejména z afrických zemí, v nichž je portugalština dosud jedním z úředních jazyků. Současná nejaktivnější generace, která se v Portugalsku již narodila, avšak rozhodně nezapomněla na kořeny svých rodičů, sice stále vzpomíná na hořké dědictví kolonialismu, ale zároveň se pouští do nevšedních žánrových, potažmo kulturních fúzí, a to jak v hudbě, tak i v literatuře či výtvarném umění.

Hudebník Marcus Veiga, který občas vystupuje i pod pseudonymem Sette Sujidade, by si přál, aby tento proces byl ještě živější a hlavně rychlejší – stále vidí bariéry, jež je třeba zbourat. Sám nabízí syntézu této myšlenky prostřednictvím nahrávek vydávaných pod jménem Scúru Fitchádu, v nichž propojuje kapverdskou hudbu, zejména zběsilé funaná, s punkem, industria­lem i experimentálními přístupy. Název, který v kapverdské kreolštině označuje temnou noc, případně hustou tmu, odráží ponurou estetiku tohoto jednočlenného hudebního projektu. Inspiraci poskytla kapverdská elektronická kapela Black Power, která koncem osmdesátých let vydala album Scúru ta fitcha (Tma udeřila) a na niž Veiga při komponování svých prvních skladeb údajně velmi často myslel. Tvorba Scúru Fitchádu je koncipována pro živá vystoupení; jde o fyzickou hudbu, kterou nejde prožívat vsedě,…