Kurýr na kole projíždí deštěm po silnici, kde chybí cyklopruh. Na zádech má ošuntělý termobatoh s objednávkou. Očima každou chvíli sjíždí k telefonu připevněnému na řídítkách. Na displeji sleduje aplikaci – svého neviditelného šéfa. Přiděluje mu zakázky, měří rychlost, vyhodnocuje výkon a nepřímo rozhoduje o tom, kolik práce dostane dnes i zítra. Zákaznictvo mezitím vidí jen pohybující se tečku na mapě. Na obrazovce bliká upozornění na zpoždění. Potřeboval by si odskočit, ale čas běží. Před ním se hromadí auta v koloně, v uších tiká algoritmus. Pokud objednávku nedoručí dostatečně rychle, nepřijde dobré hodnocení a příště možná dostane horší zakázku. Usmívající se emotikon se dnes možná nerozsvítí. A s ním může zmizet i část dnešního výdělku.

Práce přizpůsobená životu?

Je toto opravdu podnikání? Podle státu i digitálních platforem bezpochyby ano. Podle každodenní zkušenosti mnoha pracujících to však spíše připomíná zaměstnání bez práv, jistot a ochrany, které si se zaměstnáním tradičně spojujeme. Digitální platformy slibují svobodu, flexibilitu a nezávislost. Nabízejí představu práce, která se přizpůsobí životu, ne naopak. V jejich marketingových kampaních není nikdo podřízený, nikdo není zaměstnanec nebo zaměstnankyně. Jsou zde pouze samostatní lidé, kteří si organizují vlastní čas a podnikají sami na…