Největší a nejstarší z našich filozofických fakult zakládá svou prestiž mimo jiné „na bezkonkurenčním počtu studijních programů“, jak se dočteme na webu FF UK. Nyní ovšem vedení školy provádí problematickou reorganizaci, jež vypovídá především o neutěšeném stavu humanitních oborů a ztrátě étosu akademické práce.

I když spousta uměleckých děl nabízí kritický pohled na současnost, těžko se mohou vymanit z pravidel vymezených kapitalismem. Týká se to i konců vyprávěných nebo předváděných příběhů. Zbývá nám v divadelních představeních nebo netflixových seriálech něco víc než zábavná bezmoc?

Jen málokteré maloměsto nevydává svůj tištěný zpravodaj. Dosah těchto převážně radničních periodik, bezpečně zajištěných z veřejných zdrojů, končívá pár kilometrů za humny, ale uvnitř obce může být značný. Jejich posláním není kritický odstup, ale udržování pospolitosti – nebo aspoň jejího zdání.

Italský postmodernista Italo Calvino v jedné ze svých knih píše o tom, že putování městy je vždy cestou do paměti. Zdá se, že v případě maloměsta nerozhoduje otázka velikosti či počtu obyvatel. Stereotypy, jež se s tímto označením pojí, mohou vyjadřovat stejně tak stav mysli jako univerzální povahu městskosti.

Může být dělnictvo servisního sektoru předvojem nových třídních bojů, jak tvrdí politická teoretička Jodi Dean? V každém případě se tito pracující stali námětem pro postavy v románech spisovatelky Marion Messiny. Poslední z nich je inspirován povstáním Žlutých vest ve Francii.