Jen málokteré maloměsto nevydává svůj tištěný zpravodaj. Dosah těchto převážně radničních periodik, bezpečně zajištěných z veřejných zdrojů, končívá pár kilometrů za humny, ale uvnitř obce může být značný. Jejich posláním není kritický odstup, ale udržování pospolitosti – nebo aspoň jejího zdání.

Italský postmodernista Italo Calvino v jedné ze svých knih píše o tom, že putování městy je vždy cestou do paměti. Zdá se, že v případě maloměsta nerozhoduje otázka velikosti či počtu obyvatel. Stereotypy, jež se s tímto označením pojí, mohou vyjadřovat stejně tak stav mysli jako univerzální povahu městskosti.

Může být dělnictvo servisního sektoru předvojem nových třídních bojů, jak tvrdí politická teoretička Jodi Dean? V každém případě se tito pracující stali námětem pro postavy v románech spisovatelky Marion Messiny. Poslední z nich je inspirován povstáním Žlutých vest ve Francii.

V každé dětské knize se skrývá dospělý, jenž se snaží dítě vychovat a vštípit mu své hodnoty. Většinou to ale nemá jednoduché, protože malé čtenářstvo může text vnímat úplně jinak. Velká část literatury pro děti nabízí zejména předem připravené „správné“ odpovědi. Pozornost si však zasluhují hlavně díla vybízející k otázkám.

Teherán je město, kde se hodně nasmějete, ale také si hodně popláčete. Ukázka z beletristicko­-esejistické knihy současné íránské spisovatelky vypráví o večeru, kdy ženy poprvé po čtyřiceti letech směly vkročit na národní fotbalový stadion, aby sledovaly přenos zápasu se Španělskem.