Michel Foucault měl na současnou podobu humanitních a společenských věd mimořádný vliv, a to nejen díky tomu, že do nich vnesl dnes už zdomácnělý pojem diskurs. Své antiautoritářské myšlenky se snažil uplatňovat také ve veřejném životě jako aktivista, i za tu cenu, že občas šlápl vedle.
Jaké byly dosavadní reakce české básnické scény na plošné napadení Ukrajiny Ruskem? Vedle podpory bránící se země je spojuje zájem o osudy těch, kdo před válkou uprchli. Zatímco na prvních básních je znát, že vznikaly v přímé reakci na invazi, postupně se domácí autorstvo propracovalo k členitějšímu uchopení tématu.
Největší a nejstarší z našich filozofických fakult zakládá svou prestiž mimo jiné „na bezkonkurenčním počtu studijních programů“, jak se dočteme na webu FF UK. Nyní ovšem vedení školy provádí problematickou reorganizaci, jež vypovídá především o neutěšeném stavu humanitních oborů a ztrátě étosu akademické práce.
I když spousta uměleckých děl nabízí kritický pohled na současnost, těžko se mohou vymanit z pravidel vymezených kapitalismem. Týká se to i konců vyprávěných nebo předváděných příběhů. Zbývá nám v divadelních představeních nebo netflixových seriálech něco víc než zábavná bezmoc?
Jen málokteré maloměsto nevydává svůj tištěný zpravodaj. Dosah těchto převážně radničních periodik, bezpečně zajištěných z veřejných zdrojů, končívá pár kilometrů za humny, ale uvnitř obce může být značný. Jejich posláním není kritický odstup, ale udržování pospolitosti – nebo aspoň jejího zdání.










