Marginalizace odborového hnutí v Česku je důsledkem strukturálního rozporu mezi inovacemi na straně nadnárodního kapitálu a byrokratickou strnulostí odborových organizací. Možným řešením je dostupné školení v organizování i posun ve vyjednávání směrem od jednotlivých firem k celým sektorům.

Demonstrace Za demokratickou Evropu v Madridu. Foto Václav Drozd
S polistopadovými českými odbory je úzce spojena osobnost Richarda Falbra, který nedávno zemřel ve věku 85 let. Původní profesí odborový právník, stál v letech 1994–2002 v čele Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS). Tuto organizaci provedl náročným obdobím přechodu na kapitalistickou ekonomiku. Z pohledu odborů šlo podle něj o „schizofrenní situaci“: svazy sice podporovaly vládní transformační politiku, ale zároveň odmítaly její škodlivé sociální a ekonomické dopady. Odbory začaly pod Falbrovým vedením aktivně vystupovat proti vládním návrhům na omezování sociálního státu, jako byly snahy o privatizaci penzijního systému nebo zavádění zjišťování výše příjmů u žadatelů o přídavky na děti, což vyústilo ve výstražné stávky a velké demonstrace na konci roku 1994.
Falbr byl také ztělesněním propojení odborů se sociální demokracií, za kterou byl jako nezávislý kandidát v roce 1996 zvolen do Senátu a později i do europarlamentu. Byl prvním předsedou ČMKOS, který aktivně vstoupil do parlamentní politiky.
Zastavit marginalizaci
Období, kdy českou politiku formovalo komplikované, ale přesto podstatné spojenectví mezi odbory a sociálními demokraty, definitivně skončilo. Po pádu ČSSD, resp. SOCDEM do marginality zůstávají odbory poslední masovou organizací hájící zájmy pracujících. Pokud máme vést debatu o třídních bojích, musíme si položit otázku, co…Článek je přístupný předplatitelům*kám.