Italské rčení „traduttore, traditore“, tedy „pře­­kladatel, zrádce“, provází obor translatologie odedávna. Jde o vždy přítomné podezření, že žádný převod mezi jazyky není zcela věrný originálu a vždy se v něm projeví vůle překládajícího. Zvažované zrušení Ústavu translatologie na pražské Filozofické fakultě, které se veřejnosti předkládá v jazyce nevinné technokracie, pomocí slov jako slučování, restrukturalizace nebo zvýšení synergie, vede k otázce, zda v tomto případě nejde o zradu zcela jednoznačnou.

Podobné vyhlídky měla v uplynulém ro­­ce i další pracoviště FF UK a rozhodně ne­­jde o shodu okolností. Rozhodnutí padají mimo transparentní jednání, komunikace s akademickou obcí je kusá nebo zcela chybí. Pokud se objeví odpor, nastupuje argumentace zastaralostí a nutností modernizace. Nejedná se o nic nového. Před necelými deseti lety musela z Budapešti pod tlakem Orbánova režimu odejít Středoevropská univerzita, kterou tehdejší maďarská vláda sice oficiálně nikdy nezakázala, nicméně legislativními úpravami jí znemožnila akreditovaně fungovat. Univerzita se tedy nakonec „rozhodla“ přesídlit do Vídně. Ač k tomu vedly odlišné důvody, než se nyní ozývají v českém rybníčku, určitá podobnost zde je. Na instituci se neútočí přímo, ale nastaví se striktní podmínky (ať už na úrovni státu, nebo na úrovni univerzity), které pak konkrétní pracoviště nebo celé…