Výstava Plody s chutí bramborových šišek se snaží představit Annu Zemánkovou mimo zavedené škatulky naivního umění, art brut či tvorby outsiderů. Její dílo proto v Gočárově galerii uvádí do dialogu se současným uměním a hledá jeho aktuální významy.

Pohled do výstavy Plody s chutí bramborových šišek. Foto Michal Kudláček
Gočárova galerie v Pardubicích představuje Annu Zemánkovou. Tato solitérní, neškolená malířka, vyučená dentistka, žila mezi lety 1908 a 1986. Tvořit začala až na počátku šedesátých let jako padesátnice. Už za svého života se setkala se zájmem odborné veřejnosti, kterému šla sama naproti pořádáním výstav ve svém bytě. Opravdový úspěch pak ale přišel až po roce 1990, kdy byla její tvorba prezentována hojně i v zahraničí (mimo jiné dvakrát na Benátském bienále) a kdy se také dostala do prestižních sbírek. Přestože tedy nejde Zemánkovou považovat za opomíjenou umělkyni, stále je v českém prostředí vítaná každá příležitost setkat se s jejími velkorysými dekorativními obrazy magických, nadpozemských rostlin.
Pardubická výstava Plody s chutí bramborových šišek, kurátorsky připravená Natálií Drtinovou a Pavlem Liškou, díla navíc představuje ve velkorysém rozsahu ve třech výstavních patrech. Architektura navržená duem RUINA office výstavě svědčí, především v prvním patře vytváří působivý a útulný prostor, založený na jemné béžové, která nechává vystaveným dílům dostatek místa k vyniknutí. Samoúčelnost některých instalačních rozhodnutí – zrcadel a průhledů – se dá vysvětlit povahou vystavované autorčiny tvorby: i její dekorativnost pracuje se zmnoženími, opakováním jednotlivých motivů, a tak architektura nenásilně navozuje pocit vstupu do malířčiných děl.
…