close search

Penelope zpovzdálí

Králi Menelaovi vypadne z ruky lžička a divák nadskočí. Šarvátky a bitky rachotí jak zemětřesení. Ve foyer by se před promítáním měly uši zalévat voskem. Když potvorná Scylla z ničeho nic šlehne chapadlem po námořníkovi, vyletíte do vzduchu. Zacpat si uši nestačí, beztak vibrujete i se sedadlem. Byl jsem ve výhodě, protože jsem četl titulky, ale padaly stížnosti, v recenzích i na sítích (na sítích jsou mimochodem k nalezení výborné „amatérské“ recenze), že podstatným částem dialogů nebylo pro hluk rozumět.

Řeč je o Homérově Odysseji ve filmovém převodu imaxového maestra Sira Christophera Nolana. Rád bych napsal podrobnou recenzi, ale tohle je literární zápisník, držme se zkrátka. Snad právě ten hluk je v něčem signifikantní. Homérův epos je široký, objemný, je však hlučný? Řádí v něm Poseidon, doznívá trójská válka, bohové, monstra i lidé dávají průchod svým hněvům. A přece si tento snad nejuniverzálnější mýtus lidstva nespojuji s hlukem, ale především – s jedinečným lidským hlasem, s rytmem magické sólové recitace. Právě toto Nolanovu filmu chybí, kouzlo soustředěného dávného vyprávění, výprava do nitra mýtu, k tajemstvím, kterých se bojíme, ale zároveň jsme na ně neodolatelně zvědaví.

Sirény v Nolanově Odysseji neuslyšíme. Jsou překřičeny Odysseovým zběsilým rykem (při…

Článek je přístupný předplatitelům*kám.


Pro pokračování se přihlaste.

Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2
(nejprve je potřeba se registrovat).

Prohlédněte si naše
možnosti předplatného.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image