Když čtyři studenti Akademie výtvarných umění Josef Bolf, Ján Mančuška, Jan Šerých a Tomáš Vaněk v roce 1996 zakládali skupinu Bezhlavý jezdec, jistě by si jen stěží dokázali představit, že její retrospektivu připraví jedna z nejprestižnějších veřejných galerií v Česku. Působnost skupiny spadá do doby plné nejasností, poznamenané vyrovnáváním se s novými politickými, ekonomickými i společenskými podmínkami. Tvorba Bezhlavého jezdce je přitom spojována spíše s nezávislou scénou, alternativními výstavními prostory a DIY přístupem než s institucionálním prostředím velkých galerií.

Odkazy na tento přístup se ostatně objevují i v pojetí současné retrospektivy Bezhlavý jezdec / Bolf Mančuška Šerých Vaněk v Galerii hlavního města Prahy (GHMP), která vedle děl z období fungování skupiny v letech 1996 až 2002 představuje i pozdější tvorbu jednotlivých autorů a také zcela nové intervence do prostor Domu U Kamenného zvonu. Na výstavě kurátorované Sandrou Baborovskou a Vítem Havránkem, jenž provází skupinu od jejích počátků, se tak objevují umělecké přístupy z různých časových období a vzniká jakýsi multigenerační dialog. I proto se z pozice digitální nomádky, jejíž rok narození v mnoha popiscích figuruje jakožto rok vzniku díla, pokusím ukázat, jak výstava umělců ovlivněných porevolučním klimatem a společenskými proměnami promlouvá k současné mladé generaci.

Slon u teliny

Jedno z prvních děl,…