Václav Hájek z Libočan: Kronika česká

V záplavě populární východní medicíny, různých cvičení, bojových umění či duchovních nauk se do Evropy, potažmo do Čech dostala rovněž čínské učení „feng-šuej“. Jedná se o nauku, jak a kde stavět obydlí, aby souznělo se svým okolím a pomáhalo svým obyvatelům k duševní harmonii. Feng-šuej vychází z dávných teorií, podle nichž je svět složen ze čtyř živlů, země, vody, vzduchu a ohně – tyto elementy mají být patřičným způsobem při zakládání stavby brány v úvahu. Více se dozvíte v knihách psaných a překládaných v nedávné době i u nás. Například Václav Cílek vysvětluje feng-šuej ve své, dnes už proslulé knize Krajiny vnitřní a vnější (2002) v eseji Číňané a česká barokní krajina, mimořádný prostor věnuje čtyřem živlům v architektuře Christopher Day v rozsáhlém eseji Duch a místo (česky 2004) v kapitole Elementy života, kde se detailně zaměřuje na „zakořenění země, živou vodu, čerstvý
vzduch a výživné teplo“.

Roku 1541 se k této teorii vyjádřil také historik Václav Hájek z Libočan. Klade ji do úst bájné kněžny Libuše, která v jeho podání reprezentuje to nejlepší, co dalo pohanství českému plemeni: jednak to, co je mu známo z vyprávění předků a co přisuzuje přesněji nedoložitelným mytickým dobám, jednak to, co má i přes pohanský původ brát Hájkův současník v úvahu jako doporučeníhodnou informaci. Na rubu třinácté strany Kroniky české tak nacházíme k roku 729 kronikářem přisouzený záznam o tom, jak Přemysl přikazuje rozšiřovat zemi, stavět vsi, tvrze, hrady a města, a k tomu jeho žena, kněžna a věštkyně Libuše připojuje následující radu:

„Toto vám dávám za naučení: mějte to za obyčej a při svém osazování toho pilně šetřte [= na to dbejte], abyšte sobě vyvolovali a tu se osazovali, kdež byšte čtyři živly býti znali, totiž zemi plodnou, vodu zdravou, povětří příhodné a dříví k ohni dosti. Tuť vám také budou pastvy dobytkům, zvěř a ptáci za pokrm i ryb bez nedostatku.“

Teorie čtyř živlů – základních prvků, z nichž je složen svět, byla v evropské tradici známa už starým Řekům. Spojení této teorie s architekturou k nám ze starší literatury promlouvá lakonicky stručným toposem. Najdeme ho ještě v jiných dílech? A jak ho nazvat? Topos, či motiv feng-šuej? Jako obvykle nezbývá než se pro pochopení vlastní tradice vydat až na kraj světa, abychom si uvědomili, co vlastně máme dávno ukryto pod prahy.