Titul knihy, kterou mi A2 nabídla k recenzování, je pravdivý jen zčásti. Ta druhá je poněkud zavádějící. Publikace totiž nepojednává o choreografii; je pietním aktem, jenž spravedlivě připomíná život a dílo vlivné osobnosti české amatérské folklorní taneční scény, která dokázala jasnozřivě překročit tradiční chápání lidového tance a svůj pocit posunula až do blízkosti tehdejšího hnutí poetizujících úniků malých divadel i do blízkosti poetizující pantomimy Ladislava Fialky a moderního výrazového tance. Můžeme se oprávněně ptát, zda by bez jejího Čarování na sv. Barboru (Zaříkávání milého) vznikly Šibeničky Petra Zusky. Mluvím o filiaci moderního feelingu lidové poezie a hudby. Alena Skálová jednou provždy ovlivnila pojetí tanečního folkloru v české kotlině.

Cesta choreografické jednoduchosti, kterou se její práce vyznačovala, působila v dobových souvislostech osvěživě a byla kompenzována hudební sofistikovaností Jaroslava Krčka. Chorea Bohemica, soubor, s nímž je především dílo choreografky i komponisty spjato, dokázala své pojetí také neobyčejně zpopularizovat – na jejich vánoční představení chodily davy; byla proto i fenoménem citové výchovy české společnosti a – jak bychom to kvalifikovali dnes – přesahem do kvality komunitního umění.

Kniha s podtitulem Život a dílo očima současníků. Chorea Bohemica přináší podrobnou dokumentaci života a díla choreografky, je přehledně členěna a vybavena bohatým fotografickým materiálem. Tato linie dokumentární se prolíná s linií citovou – balíčkem vzpomínek a úvah spolupracovníků, obdivovatelů, svědků. Zásadnější monografickou statí přispěla taneční historička Dora Gremlicová, řadu vstupů tu má samo sebou skladatel Jaroslav Krček. Mezi četnými dalšími se tu prolne třeba i svědectví publicisty Jana Rejžka. Je dobře, že se na výraznou osobnost zdejšího tance nezapomnělo.

Má to ale jeden háček: K recenzování na této pietní knížce vlastně nic není. Můj diskomfort recenzenta plyne ze skutečnosti, že jde o takový výkřik mimo souvislosti. Už samo vydání této recenze je jaksi asymetrické a dezinformativní – na pozadí absence taneční literatury u nás vůbec a na pozadí absence taneční reflexe v kulturních týdenících i kulturních rubrikách deníků jmenovitě. Nezasvěcený čtenář A2, který zakopne o tuto recenzi, pak může nabýt dojmu, že současný tanec all inclusive to dotáhl právě jen k uvolněnému folkloru – a já se pak na něj opravdu nemohu zlobit, že se o současný tanec nezajímá. Takže se vlastně podílím na těžké dezinformaci.

Autorka je taneční publicistka.