V debatě o umístění amerického radaru na území ČR ještě zdaleka nezaznělo vše, co mohlo. O tom se nás rozhodla na svém blogu na stránkách iDnes.cz přesvědčit poslankyně Evropského parlamentu Jana Bobošiková. Přichází s ideálním řešením sporu: Postavme si radar sami! Tímto způsobem se podle autorky vyhneme výčitkám svědomí v otázce suverenity, aniž bychom zklamali spojence. O dovednosti českých odborníků paní poslankyně nepochybuje, stejně jako nemá strach o finanční prostředky (stačí prý stavět dálnice za rozumné ceny a neplýtvat penězi na nekvalitní vybavení armády). Převzetí této investice českým státem vyřeší i další problémy: spor o to, zda USA nezneužívají svého mocenského postavení ve světě, a možnost škodlivého záření (zřejmě září jen americké radary).

Návrh paní poslankyně není moc pochopitelný. Znamená snad, že by radar byl jen příspěvkem k obrannému systému ČR? Nic proti starosti o bezpečnost českých občanů, ale představa cizích raket mířících na Prahu, aby nám zabránily ve svobodné existenci, patří spíš do přihrádky s nápisem political fiction. Nemluvě o tom, že idea samostatného radaru, jenž nebude částí širšího obranného systému, je naprosto absurdní.

Nebo by český radar přece jen byl také trochu americký? Účast v americkém „deštníku“ totiž Bobošíková nepřestává považovat za historický zájem českého státu. Vždyť nikdo nemá v otázce ochrany míru tolik zkušeností jako USA, jež byly ve správné chvíli schopné (v obraně národních i světových zájmů) například svrhnout atomovou pumu na civilní obyvatelstvo Hirošimy (i o tento příklad se paní poslankyně opírá). Ovšem, co je nejdůležitější, „efekt takové investice by pomohl… především našemu sebevědomí“. Prima. Proč tedy rovnou i preventivně nebombardovat nějaké íránské město? Anebo si nepořídit vlastní jadernou zbraň? Když už zvedat sebevědomí, tak pořádně!

Ovšem political fiction Bobošikové má i svou tragikomickou vložku. To když si autorka vzpomene na události varšavského povstání v roce 1944 a připomene historické zklamání obyvatel varšavského ghetta, jimž žádný z tehdejších spojenců neposkytl pomoc. Inu, nemusíme všichni znát evropské dějiny. Varšavské povstání (1944) bylo součástí akce polských odbojových organizací s cílem vytlačení nacistů z území, která okupovali, přičemž se marně doufalo v podporu sovětské armády. Povstání ve varšavském ghettu, s nímž si Bobošíková varšavské povstání očividně plete, se odehrálo o rok dříve a bylo (přestože účastníci tiše doufali v pomoc polského odboje) izolovaným činem nedobrovolně soustředěných Židů. Jak správně píše poslankyně, činem od počátku ztraceným, neboť povstalci bojovali v podstatě za svou čestnou smrt.

Že si taková Paris Hiltonová občas poplete Švýcarsko s Rakouskem, je celkem jedno. Ale když už někdo zasedá v Evropském parlamentu a píše seriózní článek, tak to vyžaduje alespoň ověřit citovaná fakta, když už saháme po historických argumentech.

Hlavně to neříkejte polským spojencům, paní poslankyně…