S knihou muselo být něco v nepořádku, neboť až příliš často působila na slabé stránky čtenářů. Nikdy předtím jsem nedostal tolik dopisů od cizích lidí – snad většinou od žen a kněží. Najednou jsem zjistil, že jsem v Anglii, Evropě i Americe považován za katolického autora, což je to poslední, o co jsem kdy usiloval. Jeden mladík ze Západního Berlína mě například v dopise žádal, abych vedl křížovou výpravu mladých lidí do východní zóny, kde jsme měli prolévat krev za církev. (Divil by se, kdyby zjistil, že Jádro věci bylo přeloženo i do ruštiny – marxistický kritik je často velmi vnímavý.) Bylo těžké najít na jeho dopis nějakou odpověď – stěží jsem mu mohl napsat, že mám momentálně příliš náročné povinnosti, než abych mohl prolévat krev. Jakási mladá žena mi poslala dopis z holandské rybářské lodi, poněkud ovlivněný alkoholem a s přiloženou fotografií a pozváním, a jiná mi zase napsala ze Švýcarska
a navrhovala, abych za ní přijel „tam, kde sníh může být naší přikrývkou“ – představa, jež mi připadala ještě méně přitažlivá než mučednictví.

Graham Greene: Úniky

Po druhé světové válce prakticky vymizela třída služebnictva, která byla na Západě společenskou institucí po stovky let. Zajímavá je otázka, zda jejich život – práce po boku druhých ve velké domácnosti – byl méně zajištěný a méně šťastný než úděl milionů těch, kteří dnes bydlí v malých pokojích a jezdí denně do města nebo centra velkoměsta, kde vykonávají rutinní práci v obchodě nebo úřadě. Odpověď na tuto otázku je do značné míry závislá na kladném či záporném postoji vůči vlastní stávající roli.

Ezra J. Mishan: Spor o ekonomický růst

Vypisoval Jan Jandourek, novinář a spisovatel.