close search

Vědomí jako součást básně

Literatura není zrcadlem světa ve smyslu mechanické nápodoby, ale konstrukcí světa vlastního, autonomního. Jak toto konstruování probíhá a jaký je výsledný literární svět – to je jedno z témat knihy Josefa Hrdličky Obrazy světa v české literatuře.

Tématem práce současného českého bohemisty a filosofa Josefa Hrdličky je vedle obecného způsobu vytváření literárního světa také analýza těchto světů u vybraných českých spisovatelů a v posledku i sama česká literatura. V hlubším plánu textů pak neustále zaznívá svébytné tázání po podstatě literatury.

 

Filosofie a literatura

Obrazy světa v české literatuře jsou filosoficky fundované dílo; podstatné a přínosné je, že nejde o čistě filosofickou, a tedy ne-literární interpretaci, která vždy snadno ztrácí ze zřetele specifika literárního textu a redukuje jej na ilustraci určité teze. Spíše se zde totiž jedná o pokus vevázat filosofický rozbor – respektive filosofické aspekty či implicitní roviny díla filosoficky relevantní – do celku bytostně literárního čtení. Jak autor sám říká, „poetiku nelze oddělovat od myšlenky (…), vědomí je součástí básně“.

Výchozím bodem není literární historie jako taková, ale určité místo v konkrétní básni – jeden obraz, motiv, bod vhledu, který čtenáře zachycuje, přitahuje si ho k sobě a otevírá mu perspektivu poetiky celého díla i jistého modelu světa, jejž dílo představuje. Zatímco literární historie takové místo nezná nebo se jím neinspiruje a tím, že zařazuje dílo do dějinného či vývojového kontextu, jej zobecňuje, nechává Hrdlička dílo samo o sobě, aby otevíralo různé možnosti zakoušení světa či jedné z perspektiv, jíž se svět dá poměřit.

 

Literatura a filosofie

Hrdlička přináší originální pohled na poezii. Jeví se mu jako chiasmus (v původním smyslu rétorická figura založená na rozmístění částí výrazu do podoby písmene X): poezie je na jedné straně určitým zobrazením, obrazem, a obraz je na druhé straně „nesen téměř čistým zvukem“. Nejde přitom o vyprázdnění­ komunikační funkce, ale o zkřížení (proto chiasmus) zobrazivé potence (tj. vnášení obrazů do viditelného světa) a „zvučící řeči“. Zvučící řeč, jazyk, který jen krásně zní, je totiž neuskutečnitelný ideál, a básník vždy musí toto zkřížení, tuto kontaminaci zobrazující funkcí podstoupit. Konkrétní podoba tohoto chiasmu pak zakládá konkrétní básnický jazyk.

Takový je fundament, na němž Hrdlička k literatuře přistupuje. Výše naznačená témata sleduje na čtyřech autorech, J. A. Komenském, K. H. Máchovi, J. K. Šlejharovi a R. Weinerovi, kteří z určitého pohledu tvoří koherentní skupinu a navzájem se příhodně doplňují; například Mácha je pro Hrdličku spojnicí mezi Komenským a novějšími epochami. Hrdlička se samozřejmě neomezuje jen na tato jména: připomíná a do diskuse vtahuje i jiné spisovatele či malíře (Friedrich, Schikaneder).

 

Způsoby světa

K čemu autor konkrétně dochází, ukážeme na příkladu Máchy. Úhelníkem jeho světa je podle Hrdličky cosi zásadního, mez, která musí být prožita, aby bylo dosaženo jednoty myšleného a myslícího (oproti Erbenovi, u něhož svět není viděn prizmatem jednotného vědomí). Mácha se ukazuje jako básník této jednoty; skrze ni se zde vše sjednocuje, i kontrasty, a Máchův svět se jeví jako „kosmos o jediné duši“: „i když svět skutečně přesahuje duši a skladba sfér přesahuje kruh lidského pohybu, není tu mnohost já, není tu pohled druhého, a nemůže tu například být řeč o pozitivním pojmu lásky, jen o touze, která je právě světatvorná“. I svět sám je totiž jen lidskou projekcí, jeho touhou: „právě v té krátké chvíli, jež odděluje svět touhy od zklamání, se zjevuje a lépe řečeno opravdu se klene svět“. Zdůraznění subjektu a touhy se promítá i do máchovského času, který se ukazuje jako
vědomí prožívajícího subjektu jdoucí přes meze světa.

Hrdličkova kniha je myšlenkově hutná (škoda, že zde není rejstřík a že se text nedočkal pečlivější redakce), vzniknuvší na šťastném překřížení – opět chiasmus – filosofické erudice a citlivého čtení, které neoslabuje, ale naopak zdůrazňuje specifikum literatury jako zvláštního komunikačního aktu.

Autor je bohemista a pedagog Literární akademie.


Josef Hrdlička: Obrazy světa v české literatuře. Studie o způsobech celku. Malvern, Praha 2008, 247 stran.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image

Příbuzné články

Těkání okolo temnoty

Výbor ze strašidelných povídek Jiřího Sumína


Našlapování okolo hororu

Vzývání temnot Emanuela Lešehrada


Co je poezie?

V návaznosti na minirecenzi sbírky Dominika Bárta