V květnu se refrénem papežových proslovů stala kritika finančního kapitálu a společnosti konzumu. Vatikánský principál opakovaně kritizoval „panství peněz“ a antropologickou mutaci, ke které dochází pod náporem hospodářských sil – člověk se dle pontifika mění na amorálního homo oeconomicus, trpícího chrematistickou obsesí, na hédonistického a krizí čím dál více deprimovaného spotřebitele. Filipiky proti triumfujícímu kapitalismu nejsou v repertoáru vatikánských vládců ničím novým. Jan Pavel II. a Benedikt XVI. taktéž často vyzývali, aby se finanční sektor stal etičtějším a hospodářství solidárnějším. Jejich proslovy ale příliš nezaujaly bratry z Opus Dei kontrolující Banco Santander, jež se významně podílela na bublině španělského realitního trhu, a netečná zůstala i správní rada vatikánské banky IOR, opakovaně podezřívaná italskou centrální bankou z praní špinavých peněz. I přes vznešená slova tak ve vatikánské kurii stále
platí památný výrok kardinála Paula Marcinkuse, že církev nestojí na přeříkávání Zdrávas královno.