I.

Šéfredaktor jednoho literárního magazínu mi poslal následující anketní otázku: „Už jste někdy vydával časopis – a jaké zkušenosti jste udělal?“

Chce se snad přiučit? Před lety jsem vydával časopis Pan. Zkušenosti: S radostí jsem do toho vrazil sedmnáct tisíc zlatých. (Jako nějaký starý mládenec.)

II.

Zkušenost 2: Podivná dlouholetá nenávist kvůli odmítnutým rukopisům.

Jeden z těch, kterým jsme pro nedostatek talentu zaslané rukopisy vraceli neotištěné – pro svou neschopnost později přišel i o místo redaktora –, dodnes nevynechá jedinou příležitost, aby dal volný průchod nahromaděné zlosti kvůli odmítnutým rukopisům. Člověk by z toho pokaždé vyletěl z kůže.

III.

Zkušenost 3: Jiný, jehož příspěvky byly pro svou kvalitu taktéž laskavě vraceny zpět, je dnes – vyslancem. V tomto úřadě není jeho nadání tak na očích. Útěk do povolání, které oproti převládajícím předsudkům tak pokleslo (viz světová válka).

IV.

Zkušenost 4: Na jednoduchou činnost – šlo o lepení známek na dopisy – najalo vedení vydavatelství čtrnáctiletého chlapce, který práci vykonával sedě pod stolem.

Obraz tohoto hocha, který tam seděl a olizoval známky, mám dodnes spojený se vzpomínkou na Pan.

Když do místnosti chvatně vstoupil podílník společnosti a zeptal se: „Kde je personál?“, řekl jsem: „Personál sedí pod stolem.“

(Jenže z toho se autor ankety nic nenaučí.)

V.

Zkušenost 5: Vydavatel každého časopisu ať se spojí s hrstkou talentovaných chlapíků, kteří by za svobodně zvolený cíl ­prošli ohněm.

(Nesmlouvavost ve věci estetického smě­­­-
řování.)

VI.

Zkušenost 6: Pro vydavatele – alespoň tak to bylo se mnou – jsou dojemné zaslané verše. Obzvlášť pokud jsou umělecky nehodnotné.

Dostával jsem je každý den. Ze všech koutů země. Bylo v nich tolik touhy; tolik nadšené vůle – při značné mlhavosti. Najednou se hlásí pocit: Německo tvoří lyrici.

(Až díky tomu pochopíme stav naší politiky.)

VII.

Zkušenost 7: Nejdůležitější pro vydavatele magazínu je následující: Musí být připraven (a ochoten) držet jej bez zaváhání nad vodou až téměř k ekonomické sebevraždě.

Musí se smíchem, ale neochvějně sám sobě říkat, co pravil Bismarck budoucímu panovníkovi Bulharska Battenbergovi: „Jednou to pro vás bude pěkná vzpomínka.“

Ano: jedna z nejhezčích.

VIII.

(A přitom se dá za sedmnáct tisíc zlatých pořídit plachetní jachta.)

Z německého originálu Rundfrage betreffs Erfahrungen, zařazeného do knihy Es sei wie es wolle, Es war doch schön (Fischer Verlag, Berlín 1928), přeložil Tomáš Dimter.