Zatímco do západních médií se vrátilo téma koronaviru a napříč Asií silně rezonovala návštěva amerického prezidenta Joea Bidena ve Vietnamu, z čínského tisku se ani o jednom z témat mnoho nedozvíme. Koronavirus jako by neexistoval a povýšení americko­-vietnamských vztahů čínská média okomentovala v zásadě pouze jednou zprávou agentury Nová Čína (12. září). Ta si mimo jiné klade otázku, zda lze očekávat dodržování nové dohody ze strany USA. Smlouva totiž obsahuje mimo jiné klauzuli o vzájemném respektování suverenity a politického systému. Komunistický režim ve Vietnamu je ovšem častým cílem kritiky lidskoprávních institucí nejen v Americe. Text se nicméně spíše drží faktů, zdůrazňuje časté návštěvy členů vietnamského politbyra v ČLR a neútočí ani na jednu stranu. Přesto byl Vietnam za vstřícný akt směrem ke Spojeným státům nejspíše „potrestán“ zrušením plánované návštěvy čínského ministra obrany.

Stejně jako po celý rok i v září čínská média opakovaně zdůrazňovala, že ekonomika země je v pořádku. V Lidovém deníku (18. září), hlavním tištěném médiu Komunistické strany Číny, vyšel komentář zdůrazňující ekonomické úspěchy a jejich vliv na budování státu. Zmíněno je například spuštění výroby nového kontroverzního letadla Comac C919. Stále se také omílají věty o „kvalitním růstu“. Prioritou Číny totiž není samotný růst HDP bez ohledu na skutečnou přidanou hodnotu pro společnost a ekonomiku, nýbrž jeho „kvalita“. Dá se to však vnímat i jako snaha odvrátit pozornost od zpomalujícího se ekonomického rozvoje ČLR. Podle autora komentáře pomohla pandemie Číně prohloubit soběstačnost, protože se během ní omezil import materiálů a export zboží. Soběstačnost, skrývající se pod kryptickým termínem „dvojí oběh“, je jedním z ústředních principů ekonomické politiky Si Ťin­-pchinga. Článek následně líčí zlepšující se bilanci čínského exportu a úspěchy nákladních vlaků vypravovaných z ČLR do Evropy a zdůrazňuje, že Čína je stále druhým největším spotřebitelským trhem na světě. Ve stejném vydání najdeme ještě jeden text oslavující stav a směřování čínské ekonomiky. Zaměřuje se na rozvoj Sin­-ťiangu, autonomní ujgurské oblasti, kde byla řada místních obyvatel v posledních letech nahnána do pracovních táborů nebo rovnou do vězení. Tyto otřesné reálie ovšem nejsou v článku nijak reflektovány, text navozuje dojem, že Sin­-ťiang je jen další z mnoha čínských provincií. Klíčovou roli přitom hraje iniciativa Pás a cesta – nová obchodní stezka má totiž procházet ujgurským územím. Údajně to byl i jeden z důvodů zavedení genocidních pravidel proti místním, především turkickým minoritám.

O válku na Ukrajině se v čínském mediálním prostoru tradičně zajímají spíše soukromá a „kosmopolitnější“ média. I proto překvapí, že Šanghajský pozorovatel, jenž spadá pod zdejší výbor KS Číny, připnul 17. září na hlavní stranu svého webu poměrně specifickou zprávu. Pozorovatel informuje o polském vojenském cvičení, během nějž „zazářily“ zbraně z USA a Jižní Koreje – konkrétně tanky Abrams a K2 Black Panther a českému čtenáři dobře známé raketomety HIMARS, využívané ukrajinskou armádou. Ačkoli je Polsko pro Čínu daleko, její vojenští stratégové považují za důležité monitorovat fungování těchto zbraňových systémů, jelikož v případném vojenském střetu s USA by čínská armáda nejspíše čelila právě jim.

Šanghajský pozorovatel i další média včetně agentury Nová Čína také opakovaně referují o úspěšných odpalech raket v rámci čínského kosmického programu. Naposledy se to týkalo nosné rakety Dlouhý pochod 2D se satelitem pro dálkové snímání.

Stranické médium pro čínskou diasporu China News Service (CNS) ze 17. září v hlavním textu vydání reflektuje probíhající summit iniciativy Pás a cesta v Hongkongu, přičemž zdůrazňuje především úspěchy tohoto projektu při přetváření Afriky. Novináři CNS vyzpovídali několik afrických účastníků a od všech se jim dostalo jednoznačné chvály na iniciativu, která je těžko oddělitelná od hlavní linie čínské zahraniční politiky. Z Pásu a cesty se stále víc stává záležitost „globálního Jihu“. Evropští politici projekt čím dál více odmítají. Nyní bude například zajímavé sledovat, zda se odpojí Itálie, která memorandum o přistoupení podepsala jako „první západní stát“.