Je to už zatraceně dávno, co jsem napsal článek o ruské rockové skupině Agata Kristi (viz Agata Kristi píše Epilog v A2 č. 13/2009). Kapela tehdy byla v závěrečné fázi své existence; završila ji solidním albem Epilog (2010) a takřka dva roky trvajícím stejnojmenným rozlučkovým turné po Rusku i dalších zemích Evropy (včetně západní) a Asie. Pak se v souvislosti se členy rozpadlé kapely nedělo nic, co by vyloženě stálo za řeč, pomineme­-li občasné skandály. Mohlo tak zůstat u jednoho článku, kdyby ovšem nezačala válka. Uvědomil jsem si, že příběh Agaty Kristi a zejména její posmrtné existence je nejen vyprávěním o vzestupu a pádu legendární rockové skupiny, ale také odrazem tragédie dnešního Ruska.

Vadim a Gleb

Pro ty, jimž se nechce dohledávat zmíněný text: Agatu Kristi založil na sklonku osmdesátých let minulého století ve Sverdlovsku (dnešním Jekatěrinburgu) Vadim Samojlov a do její sestavy brzy přibral svého o šest let mladšího bratra Gleba. Sourozenecká dvojice rozdílných, ale dobře se doplňujících osobností byla pak hybnou – frontmanskou a autorskou – silou skupiny po celou dobu jejího působení. První velký hit Kak na vojně (Jak na vojně) z alba Pozornaja zvezda (Hanebná hvězda, 1994) a následné album Opium (1995)…