Je to už zatraceně dávno, co jsem napsal článek o ruské rockové skupině Agata Kristi (viz Agata Kristi píše Epilog v A2 č. 13/2009). Kapela tehdy byla v závěrečné fázi své existence; završila ji solidním albem Epilog (2010) a takřka dva roky trvajícím stejnojmenným rozlučkovým turné po Rusku i dalších zemích Evropy (včetně západní) a Asie. Pak se v souvislosti se členy rozpadlé kapely nedělo nic, co by vyloženě stálo za řeč, pomineme­-li občasné skandály. Mohlo tak zůstat u jednoho článku, kdyby ovšem nezačala válka. Uvědomil jsem si, že příběh Agaty Kristi a zejména její posmrtné existence je nejen vyprávěním o vzestupu a pádu legendární rockové skupiny, ale také odrazem tragédie dnešního Ruska.

Vadim a Gleb

Pro ty, jimž se nechce dohledávat zmíněný text: Agatu Kristi založil na sklonku osmdesátých let minulého století ve Sverdlovsku (dnešním Jekatěrinburgu) Vadim Samojlov a do její sestavy brzy přibral svého o šest let mladšího bratra Gleba. Sourozenecká dvojice rozdílných, ale dobře se doplňujících osobností byla pak hybnou – frontmanskou a autorskou – silou skupiny po celou dobu jejího působení. První velký hit Kak na vojně (Jak na vojně) z alba Pozornaja zvezda (Hanebná hvězda, 1994) a následné album Opium (1995) vynesly Agatu na vrchol popularity a na stadiony. Následný rychlý pád, způsobený i pletkami s drogami, paradoxně spustil nejsilnější tvůrčí období skupiny, vyplněné úzkostnými výpověďmi Gleba Samojlova, téměř výlučného autora materiálu existenciální trilogie Uragan (Uragán, 1997), Čuděsa (Zázraky, 1998) – Majn kajf? (Moje extáze?, 2000). Na album Triler, časť pervaja (Thriller, díl první, 2004) očekávaná „dvojka“ nenavázala, místo toho přišel Epilog.

Když se kapela rozpadla, oba bratři vydali prohlášení, že plánují vlastní projekty a písně Agaty Kristi nechají historii. Gleb založil skupinu Gleb Samojloff & The Mattrix (jejím dalším pilířem se stal bubeník Dmitrij „Snake“ Chakimov, který s Agatou koncertoval na rozlučkové šňůře) a chrlil pro ni nové písně, jež vyšly na několika albech. Ta už zdaleka neměla takovou sílu, konceptuál­ní soudržnost a širokou odezvu jako desky Agaty, nicméně vždy se na nich objevilo pár hitů, které dobře fungovaly i na koncertech. The Mattrix si našli své publikum, které přistoupilo na to, že se Gleb snaží vyhnout nostalgii, a proto nezpívá písně své dřívější kapely. Alespoň dočasně…

Smlouva s ďáblem

O tom, co v období po Agatě dělal Vadim Samojlov, se mi příliš psát nechce, mysl se tomu vzpírá. Zapletl se totiž s ďáblem. Poprvé na svých sólových albech Poluostrova (Poloostrovy, 2004) a Poluostrova 2 (2006), na nichž zhudebnil (nepolitické) texty tehdejšího Putinova poradce Vladislava Surkova. Později například přijal pozvání na mediálně sledované přátelské posezení s Dmitrijem Medveděvem, který si v té době užíval své čtyři roky prezidentské slávy (viz A2 č. 17/2011). (Dlužno dodat, že setkání se tenkrát zúčastnili i Andrej Makarevič z Mašiny vremeni, lídr Akvaria Boris Grebenščikov či Šura z Bi­-2, kteří dnes žijí v exilu.) A pak se to rozjelo: od roku 2014 Samojlov starší jezdil na Donbas podporovat ruské vojáky, skládal podivné, nacionalisticky angažované písně (Na Berlin), po vypuknutí války na Ukrajině zpíval mobilizovaným vojákům, pravidelně se svou kapelou vystupuje na oficiálních, tzv. patriotických koncertech a do éteru hlásá různé obludnosti. Vadimův příběh vystihují slova spisovatele Leonida Andrejeva: „Člověk začíná tvořit jako gé­­­nius, ale pokračuje a končí jako idiot a dobytek. Čistá a svěží vlna mořského příboje bije o špinavý břeh – a nazpět se vrací špína i se špunty a skořápkami.“

Vadim Samojlov byl ovšem autorsky daleko méně plodný než jeho mladší bratr, a proto jako první porušil úmluvu a začal vystupovat s programem sestaveným takřka výlučně z repertoáru Agaty Kristi, ačkoli autorem drtivé většiny hudby i textů byl Gleb. Obhajoval se tím, že jako producent a aranžér měl autorský podíl i na bratrových písních. Pře se dostala až k soudu, který rozhodl ve prospěch Samojlova staršího. Gleb se tak nemohl bránit jiným způsobem než začít zpívat písně Agaty též.

Smrt tančí valčík

Rozklad skupiny nejspíš primárně zapříčinily umělecké neshody mezi oběma bratry. Ty ale už tehdy mohly souviset i s rozepřemi obecného rázu, které se definitivně projevily v názorovém rozchodu v „ukrajinské otázce“. Přestože Gleb nevystupuje jako politický aktivista, který by se pouštěl do otevřeného boje s režimem (jak to činí už dlouhá léta například Jurij Ševčuk z DDT), v pohledu na současnou situaci měl a má jasno: už roku 2014 nazýval věci pravým jménem a veřejně kritizoval ruskou agresi vůči Ukrajině. Ze svého přesvědčení neustoupil dodnes, což má samozřejmě následky. The Mattrix se už v červenci 2022 – spolu s DDT, Mašinou vremeni nebo Shortparis – ocitli na první (neoficiální, ale fakticky direktivní) černé listině umělců, jejichž jménům se provozovatelé klubů a organizátoři kulturních akcí měli velkým obloukem vyhýbat. Bojkot platí stále a blacklist se od té doby ještě rozšířil. The Mattrix se rozhodli „klamat tělem“ a své profily na sociálních sítích přejmenovali na Gleb Samojlov – Agata Kristi 35 (v současné době používají název Gleb Samojlov – Tour „The Best“). Díky odvaze některých organizátorů mohli dál koncertovat, ale za značně ztížených podmínek.

A přituhuje čím dál víc: letos v březnu byl koncert věnovaný patnáctému výročí skupiny The Mattrix v moskevském klubu Mumij Troll zrušen jen několik hodin před začátkem (podle všeho za tím stála ultrapravicová organizace Ruská občina). Kapela teď za svými koncerty jezdí stále častěji do zemí, v nichž nalezli azyl Rusové, kteří nesouhlasí s válkou: do Izraele, Arménie, Gruzie, Kazachstánu či na Kypr.

V současné době tak písně Agaty zní v interpretaci dvou kapel. Předpokládám, že každá z nich je hraje pro výrazně jiné publikum. Vlastně se tím mění i jejich význam. Uvěřitelné jsou ale jen v podání Gleba. Ten už dávno odložil kytaru a na pódiu se většinu času opírá o stojan s mikrofonem (což je nejspíš i důsledek jeho viditelně chatrného zdraví); výraz a energii ovšem neztratil, jak ostatně dokazuje i skvělý záznam koncertu z moskevského klubu 1930 z listopadu 2023, který vyšel na DVD, CD i LP. Gleb tu působí jako podivín zpívající své dekadentní písně o temnotě světa, jako jurodivý, který si nasadil masku, a nikdo neví, co se za ní skrývá. „Smrt tančí valčík… My tančíme smrt… Smrt tančí nás…“ zpívá Gleb Samojlov v písní Ein Zwei Drei Waltz, ve valčíku na čtyři doby (!). Dokážu si představit, že si v zákulisí píše deník, do nějž si poznamenává podobné věci jako Leonid Andrejev před více než sto lety: „Je to všecko pravda? Je to pravda, že Rusko není? A srdce, kterému není dopřáno zapomínat a bolí, odpovídá: je to pravda!“

Autor je hudební dramaturg.