Dvě tradičně nejsilnější strany, které do značné míry ovládaly od devadesátých let parlamentní i prezidentská klání – liberálové (PNL) a sociál­ní demokraté (PSD) –, ani napodruhé neuspěly. Jejich kandidáti se neprobojovali do druhého kola ve zrušených prosincových volbách, a dokonce ani teď v květnu, kdy postavily jednoho společného. Do finále se naopak kvalifikovali dva kandidáti, které lze označit jako protestní – nabourávající, každý ze zcela jiných pozic, dlouholetou dominanci sociálních demokratů a liberálů. Opakované prezidentské volby tak potvrdily protestní pohyb, který byl na rumunské politické mapě přítomný už delší dobu.

Cesta nadaného matematika

Nicușor Dan strávil větší část devadesátých let ve Francii studiem matematiky. Po získání doktorátu se na jejich konci vrátil do Rumunska a brzy se zapojil do občanských aktivit. V reakci na demolici několika historických domů založil v roce 2006 Asociaci za záchranu Bukurešti, která se aktivisticky zaměřovala zejména na ochranu kulturního dědictví, transparentnost a protikorupční aktivity. V roce 2015, po Danově neúspěšné kandidatuře na primátora Bukurešti, se iniciativa transformovala na politickou platformu Unie za záchranu Bukurešti a rok poté povýšila na celonárodní úroveň. Spolu s dalšími subjekty založila Unii za záchranu Rumunska (USR), která se roku 2016 dostala do parlamentu a nabízela alternativu k tradičním (a zhusta zkorumpovaným) stranám.

V roce 2020 byla Danova kandidatura na primátora Bukurešti konečně úspěšná. Dan se vedle transparentnosti a rozbití klientelistických sítí zaměřil hlavně na renovaci zastaralé veřejné infrastruktury. V roce 2024 svůj primátorský mandát obhájil, chystal se na další rozvoj metropole a prezidentskou kandidaturu původně vůbec nezvažoval. Postoj změnil až po zrušené prosincové volbě, s odůvodněním, že jde o přelomový okamžik porevolučního vývoje a že „Bukurešťanům se nemůže v Bukurešti žít dobře, pokud se nedaří Rumunsku“.

Cesta zarytého nacionalisty

Druhý finalista George Simion vzešel také z občanského aktivismu, ovšem zcela jiného typu. Začal mladickými graffiti „Besarábie je Ru­­munsko“ a brzy po studiích založil koalici nevládních organizací usilujících o sjednocení Moldavska a Rumunska. Byl natolik důrazný, že roku 2015 byl Moldavskem prohlášen za personu non grata a od té doby má dlouholetý zákaz vstupu do země (aby toho nebylo málo, od loňska má Simion zákaz vstupu také na Ukrajinu). Roku 2019 založil nacionalistickou stranu Aliance za sjednocení Rumunů (AUR), která hned následující rok nečekaně uspěla v parlamentních volbách. Zisk 9,4 procenta hlasů byl pro mnohé šok, kampaň byla zacílena hlavně na sociální média a největší úspěch slavila u Rumunů žijících v zahraničí, zejména v Itálii, Francii a ve Španělsku.

Po vstupu do parlamentu Simion dál sázel na konflikty, radikální antisystémovou rétoriku, sebeprezentaci na sociálních sítích a rostoucí nespokojenost širokých vrstev. AUR výrazně posílila během covidu – kritizovala nepopulární kroky vlády, svolávala demonstrace, masivně využívala nejistoty a dezinformačních zdrojů, profitovala z rostoucích cen základních komodit. Když jsem jednou během covidových let vycházel z našeho domu v centru Bukurešti, narazil jsem na tisícihlavou demonstraci mířící na Univerzitní náměstí. Protože jsem netušil, o co se jedná, ptal jsem se našeho vrátného Iona, proti čemu se protestuje. Ion zamrkal, zamyslel se a pak mi s bezelstným úsměvem odpověděl: „Proti všemu!“ Tuto obecnou nespokojenost a frustraci umí AUR využít, v loňských parlamentních volbách posílila na 18 procent, a stala se tak druhou nejsilnější stranou v zemi.

Prosincová rozbuška

Rumunsko si v loňském roce v krátkém sledu prošlo všemi typy voleb – komunálními, evropskými, prezidentskými i parlamentními. Právě prezidentské přinesly v prvním kole opravdový šok. Zdánlivě marginální kandidát Calin Georgescu, který v předvolebních průzkumech dosahoval zhruba 2–5procentní podpory a který se vůbec neúčastnil televizních debat, vyhrál první kolo se ziskem téměř 23 procent. Stála za tím zejména masivní kampaň na sociálních sítích. Desetitisíce botů a neautentických účtů na TikToku, koordinace aktivistů na Telegramu a přímé platby influencerům od podnikatele Bogdana Peșchira. Jen pro představu: na začátku listopadu sledovalo Georgescův účet na TikToku zhruba 20 tisíc uživatelů, na konci měsíce už 540 tisíc a do konce listopadu dosáhly hlavní hashtagy spojené s Georgescem 1,4 miliardy zhlédnutí.

Cena takové kampaně by se musela pohybovat v řádu milionů eur – jenže sám kandidát vykázal nulové náklady na kampaň. Rumunský ústavní soud, s využitím informací od tajných služeb, prezidentské volby krátce před druhým kolem zrušil s poukazem na „četné nesrovnalosti a porušování volebních předpisů, které zkreslily svobodný a spravedlivý charakter hlasování občanů i rovné příležitosti volebních kandidátů“.

V českém prostředí se rozhodnutí rumunského ústavního soudu často vágně zpochybňuje, obvykle bez bližších argumentů a hlubší znalosti věci. Hlavní potíž přitom není samotné rozhodnutí o zrušení voleb – pro to měl ústavní soud velmi pádné informace a důvody, míra netransparentnosti a nelegálnosti byla u vedoucího kandidáta zcela bezprecedentní. Větším problémem je dlouhodobá důvěryhodnost soudu a konzistence rozhodování v dalších případech, a také absence jasné komunikace a vysvětlování směrem k široké veřejnosti.

Květnové finále

V květnu proběhly opakované volby, na které byli nominováni z větší části noví kandidáti. Georgescu nebyl k volbám vůbec připuštěn, navíc byl koncem února zadržen a obviněn ze šesti trestných činů. Tradičně dominantním stranám PSD a PNL nepomohla ani společná kandidatura – jejich kandidát Crin Antones­cu skončil těsně třetí. Nicușor Dan pro­klouzl do druhého kola se ziskem necelých 21 procent a první kolo ovládl George Simion, který plně vy­­užil podpory vyloučeného Georgesca a získal téměř 41 procent

Až masivní mobilizace před druhým kolem vedla k velkému obratu – Dan počet svých hlasů v absolutních číslech oproti prvnímu kolu ztrojnásobil a ziskem 53,6 procenta zvítězil. Ústředními tématy se staly ve finiši přináležitost k Evropě, obava z izolace země pod Simionovou vládou a další posílení krajní pravice. Si­mion paradoxně strávil velkou část času mezi oběma koly v zahraničí – v Rakousku, Anglii, Polsku, Itálii, Francii. Jednak mu šlo o oslovení elektorátu v diaspoře, jednak chtěl podpořit své spojence a ukázat evropské kontakty. Dělal to ovšem místy tak neobratně, že vyprovokoval k explicitní podpoře svého protikandidáta i francouzského prezidenta Emmanuela Macrona či polského premiéra Donalda Tuska.

Vítězství Nicușora Dana přineslo v Rumunsku hodně euforie a naděje, zároveň je však všem jasné, že ani s ním to nebude snadné. Země je po volbách polarizovaná a potýká se s řadou vážných strukturálních problémů, včetně velkého rozpočtového deficitu. Dan bude nepochybně umět tyto problémy otevřeně pojmenovat a bude mít vliv na složení nové vlády, zároveň ale nemá jako nezávislý kandidát v zádech silnou parlamentní stranu, či dokonce parlamentní většinu, která musí stabilní vládu podpořit.

Už před druhým kolem bylo – bez ohledu na vítěze – zřejmé, že prezidentská funkce dozná radikální změny. V Danově případě to znamená mimo jiné civilnost a skromnost. Nový prezident už ohlásil, že by si svůj životní styl rád do velké míry uchoval, a nechce, aby prezidentská role příliš ovlivňovala každodenní život jeho rodiny. Což je v přímém protikladu s dosavadním prezidentem Klausem Iohannisem, který proslul svými nákladnými cestami po světě.

Evropa si může, s ohledem na strategickou důležitost Rumunska při boji s ruskou agresí, protentokrát oddechnout. Zároveň je třeba vzít tyto volby jako důrazné varování: pokud nedojde k systémovým změnám, zmírnění sociálních nerovností a posílení důvěry širokých vrstev ve stát a v systém, příště už to proti nástupu krajní pravice stačit nemusí. Část těchto výzev má nakonec i evropskou dimenzi – ultranacionalista Simion získal v diaspoře téměř 56 procent hlasů a v zemích jako Německo, Španělsko či Itálie se jeho podpora blížila 70 procentům. Vysvětlení je zřejmé: v diaspoře existují „dvě různá Rumunska“, vedle těch integrovaných a vzdělanějších žije v Evropě i armáda těch, kteří žijí v ghettech a pracují v naprosto nedůstojných podmínkách. Proč u nich převažuje hluboká frustrace a nedůvěra v systém, není těžké uhádnout.

Autor je bývalý ředitel Českého centra v Bukurešti, aktuálně pracuje pro STEM.