O mušlových korálcích z jeskyně Blombos, která leží asi tři sta kilometrů od Kapského Města, se toho v nedávné historii archeologie napsalo mnoho – jde totiž o artefakty považované za jedny z prvních ornamentálních projevů v dějinách lidstva. Věda však u této lapidární interpretace měkkýších schránek uzpůsobených k navlečení na tenké pásky kůže nezůstala. Zatímco během prvních vykopávek zkraje devadesátých let zkoumala jejich konstituci a opracování, o dvacet let později přišla s výkladem, který zmíněnou dekorační funkci spojuje s ustavováním subjektivity jedince, potažmo jeho širšího smyslu pro socialitu. Jinými slovy: artikulovala vztah mezi materiální kulturou, manuál­ní dovedností a prvopočátky lidského sebeuvědomování.

Postava člověka se v tomto podání rodí prostřednictvím techniky v přímé vazbě na přírodu, tedy v jednoznačném rozporu s dualistickým schématem, které se v průběhu staletí vepsalo hluboko do podoby západní civilizace a které je pod tíhou kompozitní civilizační krize aktuálně znovu promýšleno. Pionýry této revize se už před několika dekádami staly některé společenskovědní či humanitní obory, a jak je patrné z výše uvedeného, přidávají se také exaktní typy bádání. Kritika antropocentrické dominance, již lze bez okolků označit za jedno z hlavních intelektuálních témat dneška, tak zcela přirozeně proniká i do postmileniální výtvarné produkce a do některých zákoutí uměnovědy. Dobrým příkladem tohoto vlivu…