Místnost hrála stěžejní roli v americkém autorském komiksu prakticky ­odjakživa. Kreslíř Will Eisner snil v sedmdesátých le­tech o tom, že dovede toto médium od sešitové podoby k plnohodnotné knize, k ekvivalentu literatury. Jeho kniha Smlouva s bohem (A Contract with God, 1978), kterou loni česky vydalo Argo, možná nebyla první, jež nesla označení „graphic novel“, tedy komiksový román, ale rozhodně jej zpopularizovala. Byla to vlastně spíše sbírka povídek než román, ale trudné osudy všech jejích hrdinů propojoval činžák číslo 55 na Dropsie Avenue. Eisnerův styl byl sice až karikaturně rozmáchlý, ale z každého panelu bylo cítit, že autor prožil dětství v Bronxu a zná každou cihlu, kterou do svého komiksu nakreslil. Stísněné prostory domovních schodišť a pokojů v těsné blízkosti nadzemky, kde žili povětšinou špatně placení dělníci, sám Eisner nazýval vagónové byty, protože pokoje v nich byly řazeny jako kupé ve vagónech.

Tento Eisnerův počin byl bezpochyby průkopnickým dílem. Jak vzpomíná v předmluvě k vydání u příležitosti sta let od autorova narození komiksový kreslíř a teoretik Scott McCloud: „Smlouva s bohem mě lépe než kterákoli jiná kniha v mé sbírce přenáší do velice zvláštní doby komiksových dějin, na konec sedmdesátých let, kdy mi připadalo, že toto médium jen pulsuje…