close search

Populár je vynikající parazit

S Michalem Jarešem a Pavlem Kořínkem o čtivu

S editory kolektivní monografie Čtivo jsme mluvili o proměnách české populární literatury, zvláště té z doby první (a druhé) republiky. Zajímalo nás třeba, kam se poděly některé dobově oblíbené žánry, zda má „populár“ i dnes nějakou subverzivní sílu nebo proč by literární vědě prospěla infikace popem.

V úvodu Čtiva píšete, že populární literatura vás zajímá, inspiruje a baví. Platí to pořád?

Michal Jareš: Celou svou profesní kariéru v Ústavu pro českou literaturu se víceméně motám kolem populáru: ať už se jedná o rodokapsy, cliftonky, anebo dějiny komiksu či dějiny detektivky. A nikdy jsem populární literaturu nepřestal číst. Její četba člověka nějakým způsobem formuje – v mém případě od školních let – a v určité chvíli ho přiměje se zeptat, co od ní vlastně očekává a chce.

Pavel Kořínek: Že to zmiňujeme v úvodu, je reakce na způsob, jak se někdy v českém literárněvědném prostředí o populární literatuře myslelo a psalo. Někteří autoři měli potřebu vyjadřovat distancovaný postoj, aby si snad někdo nemohl myslet, že je populár baví číst, a tak zdůrazňovali, že ho zkrátka zkoumají jako fenomén, popřípadě jako něco, co je třeba popsat, aby už se to neopakovalo. Na takového „nezaujatého badatele“ ale já nevěřím.

MJ: Na druhou stranu se ale setkáváme s řadou amatérských badatelů, kteří žánrovou literaturu milují, jenže nejsou schopni náležité reflexe řekněme literárněhistorické, nebo dokonce literárněvědné, a tak plácají nesmysly, volně asociují nebo jen převyprávějí obsahy. Pak se naopak trochu distance hodí.

PK: Henry Jenkins té osobně…

Článek je přístupný předplatitelům*kám.


Pro pokračování se přihlaste.

Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2
(nejprve je potřeba se registrovat).

Prohlédněte si naše možnosti předplatného

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image