Stalinův generální plán rekonstrukce Moskvy z roku 1935 počítal s tím, že staré čtvrti padnou za oběť „modernizaci“. Začaly mizet stavby z předchozích století, ulice se narovnávaly a rozšiřovaly tak, aby vznikl symetrický, téměř hvězdicový půdorys (později opředený pověstí, že je rozeznatelný i z kosmu). Praktické změny infrastruktury představovaly velkolepou kulisu; skutečným cílem bylo vytvořit monumentální scénu, zosobnění moci Sovětského svazu. Komplex Sedmi sester, mrakodrapů rozesetých po širším centru Moskvy, měl představovat paláce pro dělníky a sovětskou inteligenci. Zároveň ale tyto budovy (v ruštině nazývané „vysotky“) sloužily jako memento vítězství nad chao­sem občanské války a symbol nové imperiál­­ní identity. Našly své místo i ve vizuální kultuře. Monumentální architektura se pravidelně objevovala na poštovních známkách, plakátech nebo v sovětských filmech, často ve zcela prázdných kompozicích – bez lidí, bez zasazení do provozu, bez života. Šlo o obraz ideálního světa, kde vládne geometrie a řád. Například v sérii sovětských známek z padesátých let zachycujících Sedm sester je Moskva zobrazena jako prázdná metropole, kde se obrovské budovy tyčí do nebe, ale ulice pod nimi zejí prázdnotou – jen monument a stát.

Spojení i utrpení

Po druhé světové válce se stal monumentální styl exportním artiklem sovětské moci a rozšířil se do…