Ulrich Seidl převzal na Letní filmové škole cenu Asociace českých filmových klubů a uvedl některé ze svých filmů, mimo jiné pod názvem Zlé hry (Böse Spiele, 2023) nově sestříhanou verzi svého diptychu Sparta (2022) a Rimini (2022), v níž dva původně samostatně uvedené, avšak souběžně natáčené snímky propojil. První vypráví o pedofilovi, druhý o vyhaslém zpěvákovi, který si vydělává jako gigolo se zaměřením na starší dámy. Seidlovy náměty se často odvíjejí od dvojího života a dotýkají se nekonvenčních témat, ale přesto je jeho tvorba nesmírně citlivá, jakkoli se tato citlivost skrývá pod cynickou a dosti syrovou slupkou.

S humorem, leč bez posměchu

Seidl při realizaci svým aktérům nepíše dialogy, před kamerou jim záměrně nechává volnost. „Ve svých filmech hledám pravdu. Pravda je pro mě pořád to samé. Ale těch pravd může být zároveň víc. Protože když něco dělám nebo vidím, jde o mou perspektivu, odráží se v tom moje zkušenost, moje vnímání společnosti,“ říká a dodává, že roli tu hraje též duch doby. „Zeitgeist je něco, co určuje pravdu, ale zároveň je ta pravda ideologizovaná. A to mnohdy vede k tomu, že filmy se pak snaží představovat nějaký lepší svět, ale to…