Pirkko Saisio sice vyrůstala „na Západě“, ovšem v chudší komunistické rodině, jejíž hlavou byl zaměstnanec finsko­-sovětské společnosti. Leninovy spisy, které spisovatelčin otec distribuoval, se v poličkách rodinné knihovny střídavě vystavovaly a schovávaly – podle toho, jaké se čekaly návštěvy. Ve školce nicméně holčička, vychovaná jako ateistka, uvěřila v Boha. Kromě toho odmala chtěla být kluk – protože se ale o tématu homosexuality tehdy nemluvilo, prožila coming­-out až jako dospělá.

Oba aspekty své identity – víru i sexuální orientaci – musela Saisio dlouho skrývat: první před „pokrokovými“ rodiči, druhý navíc i před společností, v níž to bylo tabu. Právě odsud možná pramení křehkost, upřímné váhání a celková hloubka jejího psaní: výjimečná introspekce, střídání první a třetí osoby, přecházení z prózy do poezie a ne­ustálé tázání se po spolehlivosti paměti. Dnes má spisovatelka, jež byla také herečkou, režisérkou, dramatičkou a pedagožkou, za sebou desítky románů, her, libret i dalších textů. Česky vyšel kromě Helsinské trilogie také její historický román Trýzeň (2021, česky 2024).

Nejmenší společný násobek

V prvním dílu Helsinské trilogie (vycházela v letech 1998 až 2003), nazvaném Nejmenší společný násobek (Pienin yhteinen jaettava, 1998), líčí Saisio dětství ve Finsku padesátých let. Nedlouho po druhé světové válce…