Podobně jako poněkud pozdní prvotina Douglase Stuarta Shuggie Bain (2020, česky 2022), která vyšla ve čtyřiceti světových jazycích a stala se světovým bestsellerem, i jeho další román Mladej Mungo (Young Mungo 2022) zaujme jadrnými dialogy a syrovým, ale zároveň specificky něžným líčením drsného prostředí: „Glasgow sevřelo nezvyklé parno a trojice se prodírala hlučnými partičkami polonahých chuligánů vypečených dorůžova. Na lavičkách hřadovaly tlustoruké babky, vyštafírované v kloboucích a festovních vlněných kabátech, takže jim nad horními rty vyskakovaly krůpěje potu. Sem tam k nim přes ulici doskotačilo pár umolousaných děcek a ženské klimbající na horkém slunci si tiskly jejich obličeje na mohutná poprsí.“

Patnáctiletý Mungo, pojmenovaný podle patrona Glasgow sv. Munga, nese podobně jako předešlý hrdina Shuggie řadu autobiografických rysů. Na popud své matky, alkoholičky Maureen, zvané Moma, příliš nezvládající výchovu svých tří dětí, se Mungo vůbec poprvé vydává mimo Glasgow, do skotské přírody. Ze „zženštilého“ kluka se totiž musí stát pořádný chlap, neboť Mungo přece nemůže „bejt takovej“… Společnost mu dělají kumpáni „staroch Kryštof“ a předčasně zestárlý dvacátník Gallowgate: „Za celých patnáct let, co ve Skotsku žije a dýchá, neviděl horské údolí, jezero, les ani zříceninu, vyjma na plechovce od sušenek nebo na boku nějakého zájezdního autobusu. Svalil se na obří placatý kámen a nechal hlavu, ať se roztočí.“

Bolest mezi žaludkem a srdcem

Jenže tato pánská jízda se poněkud zvrtne a Mungo si mimo zocelení na duchu i na těle odnáší nejedno trauma. „Napadlo ho, že když bude hrát mrtvého, možná přivábí smrt, aby si pro něj přišla (…) Největší bolest ale vycházela zevnitř. Odněkud mezi žaludkem a srdcem. Pokoušel se to místo nahmatat, ale ne a ne ho najít, a bolest se stupňovala.“ Po otázce „Takže seš buzna?“ následuje jen výhrůžka: „Řekni to eště jednou, a vymlátim z tebe duši.“

Na zocelování svého mladšího bratra Munga dohlíží i Hamish, častý účastník po­­uličních bitek rámovaných coby „katolicko­-protestantské“, neboť i do Skotska v době, ve které se děj románu odehrává, dolehly ze Severního Irska ozvěny konfliktu známého jako „The Troubles“. O víru v nich ale nejde, spíš o rafinovanost krutosti. „[Mungo] věděl, že tátové těchhle kluků jsou tvrdí chlapi, že jejich bráchové sedí v base. Slyšel o jedenáctiletých hošících, co si vyrábí meče a útočí na partičky irských šmejdů, když jim vniknou na sídliště: jen tak pro srandu rozštípávají lebky, rozsekávají obličeje, rozbodávají katolíky dvakrát větší, než jsou sami.“

Matčin démon

Mungova sestra Jodie mezitím zkouší štěstí v posteli svého profesora Gillespiese a sní o tom, že půjde studovat biologii. A sousedka paní Campbellová, do které by to nikdy nikdo neřekl, je obětí krutého domácího násilí. Jakkoliv jsou všechny zúčastněné postavy včetně hlavního hrdiny Munga tragické, pohled je od počátku zaostřený na Momu a její pití. „Ta kluzká potvora měla mámu na řetěze (…) byla nenasytná a mazaná.“ Způsob, jakým Stuart o alkoholismu v rodině píše, vyvolává fyzické znechucení, podobně jako již v debutu Shuggie Bain; tam jsme byli spolu s hlavním hrdinou opakovaně svědky matčiných absťáků, pádů zpět na dno, a nakonec naprostého rozvratu osobnosti. Vypravěč Mladého Munga ji v jejím největším rauši dokonce líčí jako cizí bytost, „hastrošku“, s povislou dolní čelistí a lascivně se pohybujícím jazykem.

Toho všeho byl v dětství a dospívání svědkem i sám spisovatel – jeho matka se upila k smrti, když mu bylo pouhých šestnáct let –, proto působí popisy scén z rodinného života tak uvěřitelně. Ostatně i v debutu Shuggie Bain byla hrdinka Agnes obrazem Stuartovy matky. V obou románech je také intenzivní motiv jakési spoluzávislosti. Milující syn se snaží svou znovu a znovu selhávající matku „zachránit“, jak jen je toho dítě schopné…

Útěchu a první milostnou zkušenost nakonec protestant Mungo nalezne ve vztahu s katolíkem Jamesem, chovatelem holubů. Svou lásku tak musí samozřejmě skrývat. Sklouzávání k milostnému patosu vypravěč umně tlumí chlapáckou blazeovaností: „Nejdřív přišla bolest, teprve potom polibek. James obemknul Munga dlouhými pažemi a v medvědím objetí ho zvedl ze země. Svíral ho tak pevně, že Mungo sotva dýchal. Přál si tak zůstat navždycky. Potom si James uprdnul, dlouhého burácivého rachmana. Pronikavě, žlukle to páchlo, čisté mléko a bílý cukr. Mungo se mu vzepřel v náručí, ale James ho nepustil. A Mungo byl rád.“

Jíst dvakrát denně – a psát

Douglas Stuart často zdůrazňuje politickou a sociální podmíněnost problémů, s nimiž se jeho rodina musela potýkat. S nástupem Margaret Thatcherové a koncem těžkého průmyslu v sedmdesátých a osmdesátých letech přišlo v jeho rodišti o budoucnost množství lidí. V tomto politickém a společenském kontextu také musíme hledat zdroj závislostí, frustrací, nezaměstnanosti a všudypřítomného násilí. Zavíraly se doly, továrny na lodě, ocelárny, chemičky, textilky. Muži neměli kam jít do práce. A ženám, které byly vychovávány tradičně, k roli manželek a matek, zase chybělo vzdělání, aby se uplatnily.“

Svůj coming out prožil Stuart, jemuž odmalička nadávali do „teploušů“, až v rané dospělosti. Pro účely obou úspěšných románů se však musel znovu nořit zpět do minulosti a hledat motivace ostatních příbuzných a známých, kteří byli předobrazy jeho postav, a snažit se je pochopit. „Lépe jsem tak porozuměl celé společnosti, která mě ‚vyprodukovala‘. Původně jsem si totiž myslel, že tu bolest cítím pouze já,“ vzpomínal.

Od svých čtyřiadvaceti let žije Douglas ­Stuart ve Spojených státech. Současná politická kultura trumpovské Ameriky v něm však vzbuzuje obavy, aby se z něj opět nestal „člověk druhé kategorie“, a uvažuje o návratu do Skotska. Navzdory dramatickým zážitkům z dětství totiž v rozhovorech potvrzuje, že to, co si z tehdejší doby především pamatuje, je „smích“.

Autorka je publicistka a studentka komparatistiky.