Kdo z téhle říše příběhy píše? A kdo v tomto kraji zákon hájí? Troufnu si tvrdit, že se mezi mými generačními souputníky, kteří tak jako já vyrůstali na počátku devadesátých let, nenajde nikdo, kdo by neznal odpověď. Leda by měl v dětství zakázanou televizi. Kačeří příběhy (Disney’s DuckTales, 1987–1990) a Rychlá rota (Rescue Rangers, 1989–1990) patřily k úhelným kulturním kamenům mého dospívání v porevolučním Československu a jejich formativnímu vlivu se nevyrovnal žádný jiný animovaný seriál, snad s výjimkou Želv Ninja. Od roku 1991 tak u nás doma byla sobotní rána vyhrazena programovému bloku, který tehdejší Československá televize nazvala „Walt Disney uvádí“ a v němž se jako první objevila právě zmíněná dvojice amerických seriálů.

Vab­-šu­-áry

Pro místní publikum šlo o vůbec první příležitost, kdy se mohlo s fenoménem Disney setkat na televizní obrazovce. Před rokem 1989 se u nás ze západní kreslené produkce v televizi vyskytovala jen Včelka Mája, Šmoulové a Tom a Jerry. V zemi s pověstí dabingové velmoci bylo samozřejmostí opatřit všem seriálům české verze písňových znělek. S výjimkou notoricky známé Včelky Máji, jejíž průvodní písničku složil pro německý i československý trh Karel Svoboda a nazpíval Karel Gott, šlo o poměrně svérázné předělávky. Šmoulí melodie od belgického skladatele Henriho Seroky, původně v podání zpěváka Jacquese Zegerse, u nás známe v podání hvězd normalizačního popu v čele s Hanou Zagorovou, Stanislavem Hložkem, Josefem Lauferem nebo Michalem Davidem, kteří tak pomohli zadělat na budoucí popularitu hitparádových coververzí šmoulích hitů.

Pro Toma a Jerryho – legendární animák z dílny studia Hanna­-Barbera Cartoons, který mimochodem na konci padesátých let chvíli vznikal v Československu (ve studiu Rembrandt Films, kde na kreslíře z ateliéru Bratři v triku dohlížel animátor a americký expat Gene Deitch) – u nás dokonce byla vytvořena zcela nová úvodní znělka. Oproti bigbandové orchestraci originálu ze čtyřicátých let od Scotta Bradleyho, autora řady ikonických melodií z klasické éry studia Metro­-Goldwyn­-Mayer, je česká verze od Karla Vágnera s textem Zdeňka Borovce a zpěvem Hany Zagorové zcela neodvislou lokální aktualizací, včetně originálního – a enigmatického – citoslovce „vab­-šu­-áry“, jehož původ se mi bohužel nepodařilo dohledat.

Tři rockeři a dvojka slídilů

Po sametové revoluci se spolu s hranicemi otevřelo i nové odbytiště pro produkty amerického zábavního průmyslu, mezi kterými přirozeně nemohla chybět značka Disney. Od ledna 1991 tak ČST vysílala i seriálový tandem mého dětství. Kačeří příběhy se vůbec po­­prvé objevily na Disney Channelu v roce 1987 a poslední z celkových sto dílů původních čtyř sérií měl premiéru v roce 1990. Rychlá rota se přidala v roce 1989 a do roku 1990 dosáhla 65 pokračování. Na rozdíl třeba od Toma a Jerryho se tedy na počátku devadesátých let jednalo o poměrně čerstvou produkci. A čerstvě působil také hudební doprovod obou pořadů, který vytvořil americký producent a certifikovaný hitmaker Mark Mueller: zatímco našláplé kačeří intro se nenávratně vryje do paměti slapující basou a gradující dechovou sekcí, úvodní song Rychlé roty začíná rafinovanějším a také temnějším buildupem, který nicméně vyústí v refrén, za nějž by se nemusel stydět ani George Michael z doby působení ve Wham!, superúspěšném popovém duu z poloviny osmdesátých let.

Anglicky zpívané originály jsem však slyšel až v dospělosti, takže mi samy připadaly jako předělávky, postrádající specifický rockový appeal českých verzí. V mé hlavě jsou Kačeří příběhy i Rychlá rota už navždy spojeny s hlasem Viléma Čoka, tehdejšího baskytaristy Pražského výběru, Stromboli nebo Nové Růže, jemuž ve studiu sekundovali rockerští kolegové Ota Baláž a Kamil Střihavka. Pídil jsem se po tom, jestli tato trojice společně působila v některé z četných formací, v nichž se potkával tehdejší domácí rockový výkvět, ale mám za to, že jediným společným angažmá tria zůstala práce na uvedených znělkách.

Kapitolou pro sebe je převod textů z pera producentky Alice Nemanské. Kačeří příběhy s Kačerovem (v originále Duck Burg), auty, hurikánem, laserem a aeroplánem jsou poměrně věrným převodem předlohy. Znělka Rychlé roty si oproti tomu vyžádala básnickou licenci, zřejmě kvůli rafinovanějšímu frázování a gradaci skladby. „Príma dvojka slídilů“ (v originále je gumshoe čili detektiv) mi dodnes připadá tak trochu jako oxymóron, na druhou stranu verše „k pravdě si najdou směr / a hrají fér / ve znaku mají dvakrát R“ jsou skutečně působivé.

Gumídci s Černochem

V roce 2004 ke škodě Kačeřích příběhů i Rychlé roty došlo k předabování obou sérií a změna se samozřejmě dotkla i obou znělek, jež nově přeložil Eduard Krečmar a nazpíval muzikálový zpěvák David Uličník. Například o duu Chip a Dale jsem se tak nově dozvěděl, že „žádný z nich není hejl“! Přiznávám, že verze v režii komerční televize na mě coby pamětníka původních, těsně porevolučních perel působí nepříjemným až odpudivým, „uncanny“ dojmem. Nicméně je mi jasné, že každá generace to má jinak.

Pro tu moji byly z programu „Walt Disney uvádí“ zkraje devadesátých let zásadní ještě tři další animáky. Kačeří příběhy a Rychlou rotu vystřídali Gumídci (Disney’s Adventures of the Gummi Bears, 1985–1991) a Letohrátky (TaleSpin, 1990–1991), jejichž výrazně odlišné úvodní znělky má na svědomí tvůrčí i manželský tandem Michael a Patricia Silvesherovi. Gumídky v originále nazpíval Joseph Williams, jeden z řady zpěváků skupiny Toto, který sice nefiguruje v jejím nejznámějším hitu Africa, zato však ztvárnil pěvecké pasáže lva Simby ve Lvím králi. (Jen pro zajímavost: jde o syna legendárního skladatele filmové hudby Johna Williamse, který má na kontě 54 nominací na Oscara. Více jich získal – jak jinak – už jen samotný Walt Disney.) U nás se Gumídci dočkali charismatické interpretace Karla Černocha, jehož sametový hlas dělal z úvodní písně k této středověce laděné pohádce vskutku fantasy zážitek. Zpátky na zem člověka vrátil až zemitý karibský groove intra k Letohrátkám s pilotem Balů. To v originále nazpíval soulový zpěvák Jim Gilstrap, u nás pak Sbor Lubomíra Pánka.

Posledním z klasických seriálů z produkce Disney Channelu, který u nás v roce 1993 – ještě před nástupem Novy – premiérově uvedla veřejnoprávní televize, byla Nová dobrodružství Medvídka Pú (The New Adventures of Winnie the Pooh, 1988–1991). Jejich znělku od Stevea Nelsona, původně interpretovanou Stevem Woodem, česky nazpíval Petr Kotvald. Tato konejšivá, ale naléhavá skladba mě už od dětství fatálně dojímá a s postupujícím věkem se to nijak nelepší. Zdá se, že jednou z nejspolehlivějších metod cestování časem do věku relativní bezstarostnosti jsou právě melodie z dětských seriálů – v mém případě těch ze Studia Walta Disneyho.

Autor je kulturní publicista.