„Bezpečnost České republiky“ se stala jedním z nejfrekventovanějších pojmů současného politického slovníku. A zřídkakdy jsme přitom ochotni položit si otázku, co ona bezpečnost vlastně znamená. Jako by se to snad rozumělo samo sebou.

Když před pár dny prezident Petr Pavel pronášel svůj projev na konferenci „Diplomacie a bezpečnost“, zmínil sice v úvodu mezi soudobými riziky polarizaci společnosti nebo environmentální hrozby, jinak ale představu o bezpečnosti našeho státu zredukoval na vojensko­-geopoliticko­-strategický rozměr, aniž by se k uvedeným rizikům jakkoli vrátil.

Mluvil přitom velmi podobným jazykem jako představitelé dosluhující vládní koalice. Když vláda v březnu 2025 připravila společné prohlášení předsedů parlamentních stran o „bezpečnosti“, šéfové ANO a SPD se jeho vyhlášení odmítli zúčastnit, a tak se z toho stal čistě vládní podnik. I zde byla bezpečnost definována v zásadě jako „silná, dobře vybavená armáda“. Když se následně vládní strany jedním hlasem zaštítí prohlášením, že „naším cílem je soudržná a odolná společnost“, jediná cesta k jeho dosažení, kterou lze v citovaném dokumentu nalézt, je účinný boj proti dezinformacím. Víc nic.

Propaganda fašistů a bolševiků v meziválečném období si nijak nezadala s nejzdatnějšími dezinformátory naší doby – samozřejmě v rámci tehdejších možností informačních technologií. A uvádění jejich lží a nesmyslů na pravou míru bylo patrně…