„Mimo náš svět existuje svět, který je vzdálený a zároveň blízký a neviditelný. A tam žije Bůh, tam žijí mrtví, duchové a svatí, svět, kde se už všechno stalo a všechno je známo. Ten svět mluví. Má svůj vlastní jazyk,“ popisovala prostor rozšířeného vědomí mexická curandera Maria Sabina, která v padesátých letech minulého století zprostředkovala západnímu světu mazatécký houbový rituál a přispěla k rozšíření povědomí o psilocybinových houbách a jejich popularizaci. Odkud ale pochází tato moudrost, která radí kněžce houbových obřadů, pomáhá lidem vyléčit depresi a díky níž se onkologicky nemocní vyrovnávají se smrtí? Co je to za sílu, která dokáže zprostředkovat mystické zážitky a učit člověka porozumět svému údělu na tomto světě? Jak souvisí užívání magických hub našimi dávnými předky s rozvojem mozku a nabýváním komplexnějšího vědomí schopného abstrakce a logických operací? Na tyto a další otázky se snaží odpovědět americký vědec a terapeut Jahan Khamsehzadeh v knize Psilocybinová spojka.

Jak uzdravit společnost

Autor v úvodu popisuje svůj první zážitek s houbami, který mu nejen změnil život k lepšímu, ale také nasměroval jeho budoucí kariéru. Je evidentní, že píše o tématu, jež je pro něj osobní – a vyznívá tak celá kniha. Ta je syntézou nejvýznamnějších výzkumů, ale zároveň přináší radikální vizi budoucnosti, v níž Khamsehzadeh (s ohledem na aktuál­ní rozvoj výzkumu psychedelik poměrně detailně) predikuje možnosti znovuzrození a uzdravení „částí společnosti, které směřují k rozkladu – od politiky a ekonomiky až po duševní zdraví a náboženství“.

Hned na začátku může překvapit autorovo suverénní tvrzení, že psilocybin je univerzálním lékem, díky němuž lze zlepšit nejen lidskou psychiku, ale i celý svět. To se zdánlivě příliš neliší od přesvědčení uživatelů i výzkumníků v době psychedelické revoluce v šedesátých letech. Hippies však tyto látky konzumovali bez kulturního kontextu a většinou neměli žádné sofistikovanější integrující a ochranné rámce, ať už vědecké, lékařské nebo náboženské. Těmi Khamsehzadeh disponuje a výzkum a užívání hub doporučuje spojit s psychoterapií, která představuje kompromis mezi psychoanalýzou a šamanským vedením. Jako příklad inspirativního přístupu uvádí mimo jiné Lea Zeffa, jehož praxe je popsána v knize Myrona Stolaroffa Tajný náčelník (1997, česky 2017).

Psilocybinová spojka shromažďuje výzkumy z mnoha odvětví, přičemž značná část studií o látkách měnících vědomí vzešla z druhé vlny psychedelického výzkumu po uvolnění represivních opatření v USA. Autor je komponuje do poutavého a přesvědčivého celku, a ačkoli se stále pohybuje na hraně nevyslovitelného, daří se mu nesklouznout k vágním ezoterickým teoriím. Umí zkomprimovat komplexní látku do stručných srozumitelných úseků, které doplňuje vhodně vybranými citacemi. Jeho syntetická práce je plná odkazů na vědce a myslitele z oboru biologie, fyziky, filosofie vědy, neurověd, antropologie či archeologie.

Za všechno může sóma

Za zmínku stojí například kapitola, která je věnovaná vzniku lidstva a tuto tematiku pojednává opravdu důsledně: začíná Velkým třeskem a končí zemědělskou revolucí, jež je zde označena jako „největší podvod v dějinách“ a která v podstatě nastolila současnou sociální strukturu lidstva. Jenže ještě před revolucí zemědělskou se odehrála revoluce kognitivní, která byla spojena s rituálním užíváním psychedelik. Na tohle téma se soustředí následující kapitola, nazvaná Myceliální mysl, jež interpretuje převratné historické změny v lidském chování, které byly společné všem kulturám na naší planetě zhruba před dvaceti až třiceti tisíci lety. Rozvoj a podobnost motivů v nástěnném umění i skokové zdokonalení nástrojů je vysvětlováno užíváním látek měnících vědomí a symbiotickým vztahem mezi lidmi a psilocybinovými houbami.

Je samozřejmě zmíněna teorie Terence McKenny o přímé souvislosti pravidelného užívání psychedelických hub rostoucích na trusu stopovaných zvířat a náhlého zvětšení lidského mozku. Což je celkem představitelné i s ohledem na relativně nedávná zjištění, která dokazují, že látky založené na tryptaminech (kromě psilocybinu například i LSD a DMT) stimulují tvorbu nových neuronů a opravují poškozené neuronové sítě. Důsledkem z intoxikace plynoucího rychlejšího zpracování informací a větší citlivosti k okolnímu prostředí byl rozvoj představivosti a zřejmě i formování jazyka, mýtů, umění a náboženství. Nebude náhoda, že v Rgvédě, nejstarším náboženském souboru textů lidstva, je opěvována „nezrozená jednonožka“ sóma, což byla pravděpodobně houba, po jejíž konzumaci byli lidé schopni komunikovat s bohy.

Vykouzlit naději a vizi

Khamsehzadeh chemické látky rostlin a hub chápe jako jakýsi mezidruhový komunikační nástroj nebo kód, který může přeprogramovat mozek: „Když se na molekuly podíváme jako na posly, začneme vnímat chemické látky jako jazyk, jehož prostřednictvím lze přenášet instrukce a komplexní informace z rostlin a hub do vědomí živočicha. Podle této logiky mohou být psychedelické molekuly hub jednou z největších možností lidstva pro kultivaci ekologického vědomí, které by uzdravilo naši planetární krizi.“ Tato myšlenka v podstatě považuje vývoj přírodního psychedelika (a psilocybin je mnohem starší než lidstvo) za ochrannou a zároveň evoluční strategii, která reguluje chování potenciálně destruktivních prvků, které mohou vychýlit ekologickou rovnováhu života na Zemi.

Chceme­-li rozšířit horizont vlastního těla a identity a zažít mimolidskou zkušenost, identifikovat se s vědomím něčeho menšího, či naopak neskonale rozsáhlejšího, nebo si uvědomit vlastní tělo složené z atomů, které byly a pravděpodobně i budou součástí milio­nů dalších bytostí, nejsnazší je zakusit tyto stavy prostřednictvím psychedelik. Zážitek vyvolaný těmito látkami má silný transformační potenciál a může vést k neobyčejně empatickému spojení nejen s přírodou.

Vraťme se ale ještě k tomu, co je na Psychedelické spojce nejdráždivější, a to je jasná a útěšná vize vyléčení naší společnosti. Jakkoli je utopická a možná trochu naivní (a také podmíněná možností legálního využívání psychedelik pro lékařské účely), je podložena mnoha netriviálními argumenty. Pro člověka naší doby je stále náročnější představit si jakoukoli změnu systému k lepšímu. Myšlenka, že nás z této beznadějně zabetonované situace mohou zachránit snadno dostupné substance, jež lidstvu s pomocí školených průvodců pomůžou „vykouzlit potřebnou naději a vizi, abychom začali jednat místo toho, abychom se utápěli v zoufalství“, je pro mě osobně jednou z nejslibnějších možností, jak vyřešit krizi našeho světa. V takové revoluci budu rád bojovat.