V Česku vzniká nová vláda a my se můžeme jen děsit, v jakých ohledech to bude pro naši zemi znamenat průšvih. Je tu ale skupina lidí, jež má ještě větší důvod k obavám než my s českým občanstvím. Jde o válečné běžence z Ukrajiny, kteří u nás žijí s takzvanou dočasnou ochranou. Minulá vláda sice deklarovala, že jim poskytuje veškerou podporu, v mnoha ohledech však zůstalo jen u slov. Ministerstvo práce a sociálních věcí se navíc záhy po začátku války začalo chlubit, že český stát na Ukrajincích vydělává víc, než jim dává, tedy že do daňového systému odvedou větší částku, než pobírají na sociálních dávkách. Po třech letech už to působí skoro jako obsese – naposledy tuto bilanci ministerstvo na svých stránkách zveřejnilo 21. srpna 2025. „Nová data potvrzují dosavadní trend. Příjmy státního rozpočtu spojené s pomocí válkou zasažené Ukrajině nadále rostou. Ve druhém čtvrtletí letošního roku byly modelované příjmy zhruba dvojnásobné oproti výdajům, takže rozpočet skončil ‚v plusu‘ přibližně 3,8 miliardy korun. V červenci letošního roku bylo evidováno téměř 170 tisíc pracovněprávních vztahů mezi uprchlíky,“ psalo ministerstvo s tím, že na straně výdajů jde zejména o humanitární dávky, ale také o náklady na zdravotnictví, školství, ubytování či pomoc posílanou do zahraničí, zatímco příjmy tvoří především odvody na pojistném, daň z příjmů právnických osob, daň z přidané hodnoty a spotřební daně.

Korunu tomuto hodnocení naší „­­pomoci“ nasadil ministr Marian Jurečka. „Ukrajinci u nás odvádějí stejné daně a pojistné jako čeští občané, přesto nemají nárok například na rodičovský příspěvek ani na řadu dalších podpor. Většina z nich pracuje a jejich odvody dlouhodobě převyšují výdaje na pomoc jejich krajanům,“ uvedl ministr, který se tak bez uzardění pochlubil, že stát profituje z válečných uprchlíků, aniž by těm zranitelným podal pomocnou ruku. Když vidím podobnou argumentaci, říkám si, k čemu je vlastně moje práce. Ani kdybych napsala tisíc článků, nepodaří se mi situaci posunout k lepšímu ani o píď. Chudí a zranitelní uprchlíci jsou v Česku zkrátka odsouzeni k přežívání, ať už se i nový ministr bude chlubit tím, kolik na nich vyděláváme, anebo o tom radši taktně pomlčí.

Status dočasné ochrany, stejně jako volný přístup na trh práce, ostatně není český nápad, toto opatření vyšlo z legislativy Evropské unie. Dosud se dočasná ochrana každý rok prodlužovala. Jenže mezitím proběhly volby a už během kampaně si téma ukrajinských uprchlíků vzal za své Tomio Okamura, podle kterého je potřeba jejich pobyt v Česku revidovat. Co by to přesně znamenalo, si lze jen domýšlet. Zároveň se dá předpokládat, že Andrej Babiš nebude chtít všechny Ukrajince poslat zpátky na Ukrajinu. Způsobilo by to totiž problémy i v jeho podnicích. Tento předpoklad ovšem neposkytuje žádnou jistotu lidem, kteří jsou často těžce traumatizovaní, pracují do úmoru, pobírají v 80 procentech menší než mediánový plat a jejich děti mají problémy s přístupem českého školství. Ukrajinci žijící v Česku politickou situaci pochopitelně vnímají a zlovolná předvolební kampaň jim na klidu jistě nepřidala.

V souvislosti s nenávistnými výroky politiků, zejména těch z SPD, a obecně se vzrůstající nevraživostí vůči Ukrajincům se otázka legality jejich pobytu na našem území stává čím dál naléhavější. Vláda premiéra Petra Fialy v rámci Lex Ukrajina VII vytvořila možnost zvláštního dlouhodobého pobytu určeného pro „ekonomicky soběstačné držitele dočasné ochrany, kteří se chtějí usadit na území Česka“. K podmínkám patří například bezúhonnost nebo minimálně dvouletý předchozí pobyt v zemi na základě dočasné ochrany. Žadatel musí rovněž disponovat ročním příjmem ve výši 440 tisíc korun, přičemž se tato částka navyšuje o 110 tisíc korun za každou nevýdělečnou osobu žijící ve společné domácnosti. V případě OSVČ je částka ve skutečnosti vyšší, neboť se konstruuje na základě daní. Takové nastavení pochopitelně zvýhodňuje úplné rodiny; pro matky samoživitelky je zvláštní dlouhodobý pobyt většinou nedostupný.

Podle dat ministerstva vnitra o tento druh pobytu projevilo zájem téměř 47 tisíc domácností, tedy asi 80 tisíc osob. Podmínky pro jeho získání spojené s délkou pobytu na českém území, nečerpáním dávek či platbou zdravotního pojištění přitom nesplnilo 35 procent domácností a dalších 45 procent nedosáhlo požadované výše ročního příjmu. Všechny podmínky k získání zvláštního dlouhodobého pobytu tedy po vyhodnocení splnila jen pětina domácností, dohromady asi 15 tisíc osob. Žádal přitom jen zlomek celkového počtu uprchlíků, kterých u nás letos v říjnu žilo přibližně 400 tisíc.

Vzhledem ke změně vlády je už pozdě na to s tím něco dělat. I když z čistě pragmatických důvodů snad nakonec nedojde na vyhošťování uprchlíků, z nejistoty, kterou jejich nestabilní status obnáší, se snadno může stát nástroj tvrdého útlaku.

Autorka je redaktorka Deníku Alarm.