Černošská těla se pomalu komíhají mezi stvoly cukrové třtiny, ozývají se zvuky podobné úpění, mačety se zasekávají do okolních rostlin… Francouzský režisér Bertrand Bo­­­nello se ve filmu Zombi Child (Zombie dítě, 2019) obrátil k výrazně odlišnému pojetí nemrtvých, než jaké zpopularizoval George A. Ro­mer ve snímcích Noc oživlých mrtvol (Night of the Living Dead, 1968) či Úsvit mrtvých (Dawn of the Dead, 1978) a řada jeho pokračovatelů, vedoucí až k seriálu Živí mrtví (The Walking Dead, 2010–2022). „Mí zombíci jsou dělníci,“ říká Bonello v rozhovoru pro časopis Cineaste, když vysvětluje, že jeho film, odehrávající se zčásti v šedesátých letech na Haiti, vypráví především o otroctví a francouzském kolonialismu. Nikoli o stvůrách bažících po lidském masu. Je pravda, že už Romerovi nemrtví byli metaforou různých společenských nešvarů. Ale Bonello navazuje spíše na starší kinematografická díla, v nichž byla tato stvoření otevřeně spojována s místem svého původu, tedy s haitskými náboženskými praktikami vúdú.

Překrásné místo

První zombie ukázali americkému filmovému publiku prominentní představitelé monster Béla Lugosi a Boris Karloff. Lugosi ve snímku Bílá zombie (White Zombie, 1932) ovšem nehraje přímo nemrtvého, ale haitského kouzelníka, který ve svém mlýnu na cukrovou třtinu za pomoci magických…